Krycí, žláznaté, žahavé, trávicí.

Měří množství listové plochy na m2.

Hlad – živiny se stávají pohyblivými a mohou být vyplaveny do podloží nepřístupného rostlinám.

Je to první nadděložní článek, na němž vyrůstají pravé listy.

Asimiláty vytvořené během fotosyntézy, tedy voda, glukóza a kyslík. Disacharidy, dusík, aminokyseliny a amidy.

Je to polysacharid a skládá se ze dvou polysacharidů amylózy a amylopektinu, lipidů, proteinů a vody

Asimilační, Zásobní, Absorpční, Mechanická, Provzdušňovací, Vylučovací.

Metabolická dráha přeměny glukózy na dvě molekuly pyruvátu za čistého výtěžku dvou molekul ATP a dvou molekul NADH. Probíhá v cytoplazmě buňky.

Ve středu kořenové čepičky se nachází sloupce buněk = kolumela, jejich součástí jsou buňky obsahující zrnka škrobu tzv. statolity (pomáhá rostlině vnímat gravitaci a růst ve správném směru a to dolů).

Stimulace a inhibice na základě délky dne (resp. noci). Projevuje se například dobou kvetení nebo obdobím klidu.

Enzym důležitý pro Calvinův cyklus, ribulosa-1,5-bisfosfát-karboxylasa/oxygenasa, Enzym katalyzující fixaci CO2 v Calvinově cyklu (na RuBisCo se váže CO2) nebo oxidaci substrátu CO2 při fotorespiraci (na RuBisCo se váže O2)

Uzavřené - nemají kambium. Otevřené - mají kambium (mezi xylémem a floémem).

21 % kyslík, 0,03 % CO2, 78 % dusík

Ve formě dusičnanového aniontu NO3-, Ve formě amonného kationtu NH4+

Alelopatie je jeden ze základních typů biologických interakcí mezi dvěma či více organismy. Jeden organismus (inhibitor) ovlivňuje negativně druhý organismus (amenzál) svými chemickými látkami, které vypouští do prostředí. Může se jednat o jednu, nebo několik látek. Amenzál přitom na inhibitora nepůsobí nijak, tedy ani kladně ani záporně.

Stabilní má větší poločas rozpadu.

Buněčná organela v eukaryotických buňkách. Je vázaný na chloroplasty a mitochondrie a uplatňuje se ve fotorespiraci. Tvoří se v endoplazmatickém retikulu. Hlavní funkcí je redukce H2O a oxidace jinak pro buňku škodlivých látek. Jsou místem degradace mastných kyselin

Aerobní respirace – dýchání za přítomnosti kyslíku, Anaerobní glykolýza – dýchání za nepřítomnosti kyslíku (mléčné a alkoholové kvašení), Autotrofní respirace – dýchání zelených, fotosyntézy schopných orgánů, Heterotrofní respirace – neprovozují fotosyntézu (kořeny dřevnaté stonky, plody)

Jsou zde uloženy enzymy a voda.

Fe, Mn, Zn, Cu, B, Mo, Cl

Intenzita a množství slunečního ozáření, množství vlhkosti, teplota, koncentrace CO2 a O2 , dostatek minerálních látek, vody.

Xylémem transpirační a floémem asimilační. Xylém – voda + minerální látky přijímané kořeny (transport vzhůru). Floém – rozvod organických živin, především sacharózy (+ rafinóza, stachyóza, verbaskóza) do všech částí rostliny (transport oběma směry), z místa vzniku do místa spotřeby nebo zásobování.

Vstupuje průduchy, Brzdí činnost Rubisco, C4 jsou odolnější než C3, PEP karboxyláza je k SO2 méně citlivá, Nejvíce bývají postiženy druhy s vytrvalými listy, Příjem bazických iontů z půdy, Vazba S v metabolismu rostliny, Více C4 trav v okolí vulkánů

Obsahují chloroplasty s chlorofylem.

Krycí, žahací.

Fotosyntetické pigmenty u sinic a ruduch.

Aerenchym je velmi často přítomný ve vegetativních orgánech vodních a bahenních rostlin. Provzdušňuje, případně nadlehčuje jejich tělo.

Proud asimilátů rozpuštěných ve vodě, který se pohybuje floémem směrem od zdroje asimilátů do míst spotřeby asimilátů (kořeny, mladé aktivně rostoucí části rostliny).

Molekula vody je polární (vodíkové můstky), Má vysokou měrnou tepelnou kapacitu – stabilizace teploty uvnitř rostliny, Má vysoké měrné teplo výparné

Obsahují více chloroplastů, dusíku a enzymu Rubisca

Distribuce lipidů a bílkovin z endoplazmatického retikula po buňce, tvorba a exocytóza polysacharidů

Barviva ve vakuole s antioxidačními účinky.

Je místem kontrolovaného vstupu a výstupu všech sloučenin a iontů (transport látek do buňky a z buňky), Podílí se na tvorbě buněčné stěny, Úzce s ní souvisí exocytóza a endocytóza

Kutikulární a stomatální, lenticelární.

Poskytuje vodíkové ionty pro redukci činidla, Rozklad vody účinkem světla, je zdrojem uvolňovaného kyslíku.

Schopnost buňky vytvořit jakýkoliv typ buňky, který se v organismu vyskytuje. Každá totipotentní buňka obsahuje kompletní genetickou informaci pro celý organismus.

V buněčné stěně – nejstarší vrstva, vzniká během závěrečné fáze buněčného dělení. Díky ní drží rostlina pohromadě (tzv.hlavní buněčné lepidlo).

Obal vakuoly (nachází se zde transportní bílkoviny).

Sukulenty, kaktusy.

Kys. abscisová a kys. salicylová. PR proteiny, HSP – protein teplotního šoku, prolin

V jádru, mitochondriích a v plastidech.

Dvojitá vrstvou fosfolipidů, Membránové proteiny, transport látek do buňky a z buňky.

V kořeni.

Rychlost fotosyntézy, rychlost asimilace.

Ne.

Převážně tvořena z vody, organických kyselin a bílkovin.

Sacharidy: monosacharidy (glukóza, fruktóza, ribóza), disacharidy (sacharóza, maltóza, laktóza, trehaloza), oligosacharidy (rafinóza, stachyóza, verbaskóza), polysacharidy (škrob, celulóza), Lipidy – dělíme na tuky a vosky, Aminokyseliny – glutathion, Bílokoviny -globuliny, albuminy, gluteiny.

K hodnocení zdravotního stavu stromů, určování hnilob v kmeni.

Semipermeabilní obal ohraničující vnitřek buňky od vnějšího prostředí a kontrolující pohyb látek dovnitř a ven z buňky.

ABA – kyselina abcisová – hormon informující průduchy, že je sucho a mají se zavřít.

Koncentrace draslíku. Produkce kyseliny abscisové. Obsah oxidu uhličitého. pH v cytoplazmě.

Dělivé pletivo. Rostlinné pletivo, jehož buňky si zachovávají schopnost dělit se. Je tvořen parenchymem a umožňuje rostlině růst.

Ethylen.

Průduchu.

Samosprašnost, přenos pylu na pestík v rámci jednoho květu nebo jedné rostliny.

Je to ztrátový proces, považujeme ho za nedokonalost fotosyntézy (enzymu RuBisCo). Probíhá na světle, když je ve vzduchu málo CO2 sáhne po kyslíku → problematický vznik cukru. Fotorespirace vzrůstá při nedostatku vody.

Organismus, v jehož těle se značně mění obsah vody. Střídavě vysychá a opět přijímá velké množství vody, aniž by tím trpěl.

Latentní dělivé pletivo

Barviva (karoteny - bezkyslíkaté a xantofyly - kyslíkaté), mají silně antioxidační účinky.

Regulace transportu látek mezi buňkou a okolím, podílí se na reakci buňky na podněty vnějšího prostředí.

Živočišná - nepravidelný tvar, nemá buněčnou stěnu, chloroplast, nemá vakuoly, glykogen místo škrobu, nucleolus v centru jádra. Rostlinná - vzácné centrioly a lysozomy.

Některá z termodynamických metod, např. metoda tepelné disipace, Granderova metoda.

Celulóza, hemicelulóza, škrob.

Probíhá zde část dýchacího cyklu – Krebsův cyklus vázaný na matrix. Probíhá zde produkce a uvolňování energie k potřebám buňky ve formě ATP.

Má věnčité uspořádání chlorenchymu (věnčitá). C3 rostliny pak mají palisádový a houbovitý parenchym.

Kyslík, voda, glukóza, C6H12O6 , H2O , O2

Větrosprašnost - opylení semenných rostlin pomocí větru.

Tři roky – borovice má tříletý reprodukční cyklus (u SM, DG a MD obvykle dvouletý).

Zásadité organické sloučeniny, které vznikají při přeměně aminokyselin, patří mezi ně nejsilnější rostlinné jedy

Má věnčité uspořádání chlorenchymu.

Hlavní mechanismus výdeje vody rostlinou, ukončení transpiračního proudu, který vede vodu z kořenů cévními svazky do listů.

Rychlejší přepínání mezi alkoholovým a mléčným kvašením. Přeměna produktů fermentace na alanin nebo malát. Ethanol vylučován do prostředí. Zvýšená aktivita alkoholdehydrogenasy, laktátdehydrogenáza. Zvýšené ukládání zásobních látek. Zvýšená produkce stresového hormonu etylénu – tím zesílení buněčné stěny s cílem zabránit úniku kyslíku. Tvorba pneumatoforů – dýchací kořeny (u trvale zamokřených půd, bažin). Hypertrofované lenticely (zvětšené)– hromadný tok vzduchu do stonku. Rychlé přepínání mezi ethanolovým a mléčným kvašením – ethanol je méně škodlivý pro rostlinu. Rychlá tvorba adventivních kořenů – vytváří se z jakékoliv části rostliny kromě hlavního kořene

Většina buněčné DNA, informace pro růst a diferenciaci buněk, 90% euchromatinu, 10 % heterochromatinu.

Glykolýza – probíhá v cytoplazmě za přítomnosti kyslíku jako fermentace, Beta oxidace mastných kyselin – probíhá v matrix mitochondrie, Cyklus trikarboxylových kyselin – krebsův cyklus (probíhá téměř ve všech buňkách organismu)

Souhrnné označení pro přechodné zastavení nebo omezení fyziologických procesů v živých organismech. Hlavní význam je v úspoře energie. Klíční klid, semeno neklíčí ani v podmínkách ke klíčení vhodných.

Nachází se na povrchu listů a stonků. Parenchymtické buňky těsně do sebe zapadající (bez intercelulár), většinou neobsahují chloroplasty a mají velké vakuoly s obsahem flavonoidů. Buňky obsahují kutin a vosky (ochrana). Na povrchu se nachází kutikula.

Dýchání za nepřítomnosti kyslíku.

Rostliny dýchají ve dne i v noci – v noci nemohou fotosyntetizovat. Nemají všechny části zelené – nezelená masa převažuje. Počáteční fáze rostliny, kdy nemá moc listů. Dýchání je potřeba k růstu, opravám a obraně

V případě, že v pletivech rostliny je méně než 5 % kyslíku.

Pokožka epidermis – vrchol, Rhizodermis – kořen, Trichomy – pletiva složená, Periderm – sekundární krycí pletivo, Borka – činnost felogenu

Vyráběný ze solí železa a taninů.

N, P, K, Ca, S, Mg

Protoplast je část buňky, kterou obaluje cytoplazmatická membrána.

Ke kontrolované výměně plynů (CO2 a O2 a vody) mezi rostlinou a okolním prostředím.

Stavební složka dřeva zajišťující dřevnatění jeho buněčné stěny.

Umožňuje separaci a identifikaci látek ve vzorku.

Uzavřené a otevřené.

Rychlost asimilace je rychlost, v jaké probíhá fotosyntéza (rychlost zpracování CO2 na kyslík).

V bažinách a záplavových oblastech, zhutněné půdy, jílovité půdy.

Nejvýznamnější polysacharid, tvoří se během dne v chloroplastech a amyloplastech (ukládání ve formě kompaktních zrn).

Ve stonku, kořenu, listu, Rebarbora, Šťavel, Buněčná inkluze

Epidermis, Rhizodermis.

Rychlost úbytku CO2 v komoře gasometru.

Výrůstek buněčné stěny, na kterém se ukládají silné vrstvy uhličitanu vápenatého.

Hypokotyl je nejspodnější článek stonku mezi kořínkem a děložními lístky.

škodlivé látky ve vzduchu a v půdě, látky organismu cizí (aromatické sloučeniny)

Chloroplast je organela v rostlinné buňce, chlorofyl je zelené barvivo v chloroplastu.

Nejběžnější rostlinné pletivo, Součást základních, vodivých i krycích pletiv, Jeho buňky jsou tenkostěnné, různého tvaru a velikosti, Má schopnost dělení – hojení ran, Více podtypů: prozenchym, chlorenchym a aerenchym

Rozvod vody a minerálních látek, transport vzhůru, na jaře transport organických sloučenin z rezervních pletiv dřevní část vodivých pletiv.

Rezervní škrob, pohotový zásobní polysacharid.

Houba neproniká dovnitř buněk kořene, ale vytváří hyfový plášť na povrchu kořene. Hyfy prorůstají v mezibuněčných prostorách primární kůry kořene a vytváří tzv. Hartigovu síť. Ta zvětšuje objem substrátu, ze kterého mohou hostitelské rostliny aktivně čerpat živiny a vodu.

Funkci přídavných fotosyntetických pigmentů a antioxidační. Fotosyntetické pigmenty – žlutooranžové, červené až fialové (obsahují: karoteny, xantofyly), Využívají tu část spektra, kterou nejsou schopné využít chlorofyly ( 480-570 nm ), Největší zastoupení B-karotenu

Obsah buněčné stěny (podílí se na stavbě sekundární buněčné stěny). Celulóza je polysacharid sestávající z beta-D-glukózy.

Fotosynteticky aktivní záření (viditelné). Jedná se o fotosynteticky aktivní záření, což je záření o vlnové délce 400–750 nm.

Uložení organických látek do buněčné stěny.

Tylakoidy na sobě.

Tvoří suberinizovaný a lignifikovaný pás buněk, které při příjmu vody mění apoplastický tok na symplastický a zabraňuje odtoku vody ke stélé.

Intenzita ozářenosti, kdy asimilace dál neroste.

stimulátory- auxiny, gibereliny, cytokininy, inhibitory- kyselina abscisová, etylen

Izotopová diskriminace.

Provzdušňovací pletivo, zvláštní rostlinné pletivo, které slouží například k provzdušňování kořene.

Vstupní – šesti uhlíkatá molekula glukózy, Výstupní – dvě molekuly pyruvátu, Glykolýza je metabolická dráha přeměny glukózy na pyruvát

Mitochondrie a Plastidy.

Má na povrchu ribozomy, dochází zde k syntéze a modifikaci proteinů

Druhotný meristém způsobující tloustnutí, produkuje sekundární krycí pletiva. Je neprodyšný – tvoří ale lenticely. Odděluje směrem ven buňky korku a směrem dovnitř stonku vytváří parenchymatické buňky zelené kůry. Zakládá se pod pokožkou rostlin a způsobuje její tloustnutí.

Vícevrstevná pokožka vzdušných z odumřelých buněk, přijímá vodu, chrání kořen před ztrátou vody.

2

Silná buněčná stěna nerovnoměrně ztloustlá. Je to zásobní pletivo. Má velké interceluláry. Dva základní typy: rohový a deskový.

Nejsou podstatné pro život rostliny, avšak mají příznivý vliv pro růst, (Na, Si, Co, Se)

ABA

Představuje přesně vyváženou koncentraci auxinu, tak aby vrcholový pupen byl na jaře stimulován k růstu, ale růst postranních větví zůstal potlačen (kontrola vývoje větvení rostlin, aktivně rostoucím vrcholem, který svou nadvládou potlačuje růst postranních pupenů či kořenů).

Adenosintrifosfát, nukleotid, hlavní přenašeč energie v buňce

Mechanické zpeňovací pletivo – rohový, deskový nebo lakunární kolenchym, silná buněčná stěna nerovnoměrně ztloustlá. Nepravidelně ztloustlé buňky. Nemá interceluláry.

Protože spočívá pouze v částečném rozkládání glukózy na jednodušší cukry, nikoliv až na konečné produkty.

Zásobárna vody a minerálních látek. Skladiště látek sekundárního metabolismu a odkladiště nebezpečných odpadních sloučenin.

Slouží k transportu vody přes membránu.

Zahrnuje pericykl a vodivá pletiva.

Probíhá v cytoplazmě buňky a výsledným produktem jsou dvě molekuly pyruvátu.

Kutikulární – pokožková transpirace, Peridermální – lenticelární transpirace.

Ve stromatu (chloroplast).

Vegetační indexy jsou indexy určující množství vegetace na určité ploše. Využívají se např. v zjišťování množství vegetace skrze družicové snímky – skrze odrazivost záření dokážeme určit, na jaké ploše se vegetace nachází a na jaké ne.

Tvorba kořenového vlášení, vytváří se v místě výskytu P → účinné přijímání P.

Silná buněčná stěna, odumřelé tenkostěnné buňky spojené s živými buňkami, protoplast může i zaniknout, 2 formy: libriformní vlákna – dřevo, extraxalární vlákna – len, konopí

Sekundární metabolity rostlin, rozpustné ve vodě.

Mitóza – buněčné dělení při kterém vzniknou z mateřské buňky dvě identické dceřiné buňky se stejnou genetickou výbavou (identický počet chromozomů). Meióza – zrací dělení. Proces dělení buňky který probíhá ve dvou po sobě následujících děleních a jehož výsledkem jsou buňky s haploidním počtem chromozomů (vznik gamet-pohlavních buněk). Haploidní = obsahující pouze jednu sadu chromozomů

Kapka tekuyiny, která umožňuje opylení a oplodnění nahosemenných rostlin tím, že usnadňuje pronikání pylu do vajíčka.

Parenchymatická buňka vrůstající ztenčeninou do xylému, thyly vyplňují lumen nefunkčních cév. Slouží k ochraně před šířením nákazy kmene.

Stimulátor – růst

Na pohlcování světla vzorkem při průchodu kyvetou

N, P, K, Ca, Mg, S

Fotosyntéza.

Mají kambium (mezi xylémem a floémem).

25 – 40˚C

paprsek je odražen nebo pohlcen, spektrální křivka vegetace

Membránové struktury v sinicích a chloroplastech řas a vyšších rostlin. Obsahují chlorofy. Probíhá v nich primární fáze fotosyntézy (světelná). Shluku thylakoidů se říká Granum.

Koncentrický dřevostředný, Koncentrický lýkostředný, Kolaterální, Bikolaterální, Radiální.

Bod na křivce, kde je příjem a výdej CO2 vyrovnán.

Symplastický: vnitřním prostorem buňky, Apoplastický: mezibuňečný.

Slouží především k obraně rostliny před vnějšími vlivy, Izoprenoidy (součástí pryskyřice), fenolické (lignin), kofein

Je to nadzemní klíčení, kdy nejdříve ze semene roste dolů kořínek, který proniká do půdy a čerpá vodu a následně nahoru roste hypokotyl.

Stření lamela, Primární a sekundární buněčná stěna, Skládá se z vláken celulózy, hemicelulózy, pektinu a proteinu.

Mezi trvalými pletivy.

Céva (trachea) – evolučně mladší, větší průměr, perforované konce (souvislé potrubí). Cévice (tracheida) – menší průměr, nemají perforované konce, voda prochází skrz černé tečky a dvojtečky (ztenčeniny).

Reprodukční cyklus u jehličnatých dřevin je víceletý. U smrku a douglasky je dvouletý. U borovice tříletý. Juniperus a některé jiné dřeviny - čtyřletý. Pravděpodobně je to adaptace na krátkou sezónu severských a horských oblastí, během které by se celý reprodukční cyklus nestihl.

Mitochondrie.

Rostoucí stěny mají nižší pH – okyselení musí růst provázet. K okyselení dochází transportem H+ protonovou pumpou na plazmatickou membránu. Jeden z módů účinku je růstový hormon auxin – dokáže aktivovat H+ ATPázy a tím způsobit okyselení a růst. Rostou jím téměř všechny rostliny

Rozpuštěné minerály.

Izoprenoidy – karotenoidy, fytohormony, těkavé kapaliny. Fenolické látky – třísloviny, lignin, flavonoidy, plastochinon. Alkaloidy – nikotin, atropin, efedrin, strichnin, taxin.

A následnou emisí energie do okolí.

Tlaková komora.

Chlorofyl, Karotenoidy, Fykobiliny

Záplavy mořskou vodou a prosakování do půdy, Výpar vody z půdy, převažuje-li nad srážkami, Dlouhodobé závlahy, Posyp silnic solí, Nadbytečné hnojení.

Signalizuje množství vody v rostlině, je určován obsahem chlorofylu - jeden z vegetačních indexů.

Setkáváme se s ní v sekundární fázi fotosyntézy, která probíhá ve stromatu chloroplastů (Calvinův cyklus). Enzym RuBisCo je velký a pomalý a je oxygenačně aktivní a proto když je CO2 časově nebo prostorově odděleně přijímáno a zabudováno do cukru , může být následně odděleno kde je potřeba.

Šišky a šištice.

Oplození se účastní dvě spermatické buňky. Z jedné se po splynutí s vaječnou buňkou vytváří zygota a druhá splývá se zárodečným vakem. Zárodečný vak se pak mění na vyživovací endosperm, ze zygoty vzniká embryo

Epidermis má kutikulu a průduchy, rhizodermis ne + rhizodermis je pokožka kořenů, kdežto epidermis je pokožkou nadzemní části rostliny.

Transferová ribonukleová kyselina

Organická sloučenina skládající se z cukerné a necukerné složky (aglykonu), tvoří důležité obsahové látky rostlin.

epidermis, rhizodermis, periderm

Vzestupný proud kapaliny procházející xylémem.

Složitý biochemický proces, mění se světelná energie na chemickou energii , chemická energie se ukládá do vazeb organických látek.

Vodu, Meziprodukty buněčného metabolismu, Anorganické ionty, Rezervní sacharidy rozpustné ve vodě, Rezervní bílkoviny, Sekundární produkty metabolismu, Hydrolytické enzymy.

Změnu rychlosti fotosyntézy v závislosti na ozáření, Kompenzační bod – více asimiluje než respiruje, je závislý na rychlosti respirace, Bod saturační ozářenosti – hodnota světelného nasycení, Kvantový výtěžek asimilace – jak, rostlina reaguje na světlo

Uložení anorganických látek do buněčné stěny.

sledování množství plynů (O2, CO2) co měří: rychlost asimilace, vliv zásahů a stresů, měří rychlost spotřeby CO2 u rostlin

Napomáhá distribuci živin, metabolitů, organel a například i genetického materiálu do všech částí buněk. Cyklóza je proudění cytoplazmy v buňce a pohyb po aktinových vláknech cytoskeletu (pohyb chloroplastů v listu v závislosti na směru a intenzitě světla).

Aerenchym.

Divizna, Hlošina

Zvyšuje

10% rostlin /Kaktusy, orchideje, sukulenty/ - tučnolisté rostliny

Proces, jímž je vytlačována voda do nadzemních částí rostlin. Kladný ve stavu tenze 0,1 – 0,6 MPa.

C6H12O6 + 6O2 → 6CO2 + 6H2O + energie

Mechanická pevnost, Bariéra proti patogenům, Prochází jí komunikační kanály, Význam při dělení buněk, Brání vysychání nadzemních částí, Struktura vodivých částí – dálkový transport.

Ne.

Mechanické pletivo, stěny rovnoměrně ztlustlé, neroztažitelná buňka, lumen buňky často velmi malý, protoplast odumírá. Buněčná stěna má charakter sekundární buněčné stěny, může lignifikovat – již nerostoucí buňky.

Květy jehličnanů mají charakter šištic. Samčí šištice mají prašníky uspořádány do spirály a pylová zrna jsou opatřena vzdušnými vaky. Samičí šištice nesou plodní šupiny. Na plodolistu se nachází dvě vajíčka (nejsou chráněna semeníkem). Obvykle jsou samičí šištice situovány do horní části koruny a samčí pak do spodní nebo střední části. Často jsou jednopohlavné. Šištice jsou nejčastěji zakládány v místě zárodečných pupenů. Inicializace samičích šištic proběhne obvykle rok před opylením.

Jediný známý plynný hormon (fytohormon), inhibitor - Inhibice prodlužovacího růstu a stimulace růstu radiálního, tvorba ethylenu ve stresových podmínkách - Zvýšení tvorby ethylenu je jednou z prvních reakcí rostlin na působení stresorů - zvyšuje se aktivita obraných enzymů a tak i odolnost pletiv.

Voda ochlazuje rostlinu, v půdě je nízká koncentrace minerálních látek proto je důležitá rychlá transpirace která zajišťuje dostatečný přísun min. látek, voda přináší i signální molekuly (především fytohormony), příjem CO2 je možný pouze za výparu velkého množství vody.

Mezibuněčné prostory, vyplněné mezibuněčnou tekutinou (tkáňovým mokem), nachází se v nich stomata, aerenchym, pryskyřičné a siličné kanálky.

Biologická fixace dusíku.

Vylučování kapek přebytečné vody v kapalné formě hydatodami (připomíná rosu). Je to tzv. slzení rostlin.

Stonky a listy zakrňují. Omezení růstu kořenů. Opožděné dozrávání plodů. Mdlá zelená barva až načervenalá. Může pomoci mykorhiza.

Antiport – jsou přenášeny opačnými směry. Uniport – přenos pouze jedné substance.

Rostlina se orientuje podle směru gravitace. Rostlinné orgány rostoucí směrem dolů = pozitivně gravitropické. Směrem nahoru = negativně gravitropické.

Kvantitativní popis volné energie a je odvozen z druhého termodynamického zákona, měření: psychrometricky nebo tlakové komory, jednotky: pascal.

Prokaryotní buňka - fylogeneticky starší, jednodušší stavba, genetická informace ve formě kruhové molekuly DNA, jaderný materiál rozptýlen volně v cytoplazmě, nemá buněčnou stěnu, Eukaryotní buňka - mladší, složitější stavba, má buněčné jádro, má buněčnou stěnu.

Jsou sloučeniny produkované inhibitorovými organismy, mají značný význam v lékařství: Antibiotika - produkovaná mikroorganismy (zpravidla houbami), inhibují růst jiných mikroorganismů. Fytoncidy – produkované vyššími rostlinami, inhibují růst bakterií a prvoků, toxiny – jedovaté látky produkované bakteriemi nebo sinicemi, působí na vyšší rostliny i živočichy.

Seskupení buněk do větších celků, pletiva jsou seskupením buněk se stejným původem, přibližně stejným tvarem a stejnou funkcí nebo soubory funkcí, funkční soustavy pletiv – kooperace různých typů buněk

Kutikulární.

Pokles obsahu bílkovin a chlorofylu, listy světlejší, žloutnou a usychají, snížení rychlosti fotosyntézy, snížení růstu, kořeny > nadzemní části, poruchy v meziorgánové distribuci asimilátů.

Obsahuje hydrofilní a hydrofobní část.

Poměr mezi vydaným CO2 a spotřebovaným O2

Stanovuje intenzitu fotosyntézy, přírůstek sušiny na jednotku listové plochy za čas.

Stomata, aerenchym, pryskyřičné a siličné kanálky. Vzduch, vodou, produkty rostlinného metabolismu (tkáňový mok).

Koncentrické, bikolaterální, radiální a kolaterální.

Hladké: bez připojených ribozomů – syntéza lipidů, drsné s připojenými ribozomy – syntéza bílkovin, zásobárna Ca+2 (četné regulační funkce v buňce)

Kukuřice, proso, cukrová třtina

V jednotkách tlaku – Pa (MPa).

Kolenchym, sklerenchym.

Účinnost využití světelné energie.

CO2

Amyloplasty škrob , proteinoplasty proteiny, elaioplasty oleje.

Rubisco je enzym, který katalyzuje fixaci CO2 v Calvinově cyklu při fotosyntéze a také oxidaci CO2 při fotorespiraci, RuBp neboli ribóza bisfosfát je bezbarvá látka, která slouží jako akceptor CO2 při fotosyntéze. Díky němu je umožněna přeměna CO2 na kyslík a další látky.

Epidermis, Endodermis, Cévní svazek, Pryskyřičné kanálky, Mezofil, Průduch.

18 – 25˚C

Vyšší. Ven.

Dělivé pletivo vytvářející sekundární vodivá pletiva. Odděluje dovnitř druhotné dřevo a vně druhotné lýko. U nás se jeho činnost projevuje tvorbou letokruhů

OJIP křivky, nevyužité světlo pro fotosyntézu.

C3 – mírné klima, fotosyntetitují podle Calvinova cyklu, list – houbový a palisádový parenchym, teplotní optimum cca 15-25°C, C4 – snáší sucho a vysokou intenzitu slunečního záření, list věnčitá anatomie, fotosyntéza podle Hatch-Slackova cyklu (C4 cyklus). Snáší vyšší teploty (25-40 °C) – tropické a teplomilné rostliny

Liší se v počtu chloroplastů, jejich postavení, obsah chlorofylu, velikost průduchů, lépe asimilují slunné listy.

Mechanické pletivo, stěny rovnoměrně ztlustlé, neroztažitelná buňka, lumen buňky často velmi malý, protoplast odumírá. Buněčná stěna má charakter sekundární buněčné stěny, může lignifikovat – již nerostoucí buňky

Apikální, Laterální, Interkalární, Bazální, Marginální

Fytochromy, fototropiny – růstový ohyb ke světlu.

Opylení – přenos pylu na vajíčko (nahosemenné) nebo na pestík (krytosemenné). Typy: anemogamie – opylení větrem, entomogamie – hmyzem, hydrogamie – vodou, ornitogamie – ptáky.

Meristémy.

1. část – tylakoidy, 2. část – stroma

Krytosnubnost, druh samoopylení při kterém se kleistogamické květy vůbec neotvírají a opylení proběhne v neotevřeném květu (violka vonná, oves)

Umístěný v apoplastu nebo vakuole. Jejich úkolem je degradace buněčné stěny patogenu nebo jeho plazmatické membrány. Typicky se jedná například o chitinázu – enzym, který rozkládá buněčnou stěnu.

Přetržení vodního sloupce. Vznikne dutina (kavita), ta je vyplněna vakuem ale rychlý var vody ji brzy nasytí vodní párou a rychle tak dojde k zavzdušnění celé cévy – tok vody je tak přerušen.

Čočinka. Drobný bradavičnatý útvar na povrchu některých rostlin, navazující na mezibuněčné prostory vnitřních pletiv. Vznik při protržení primární či sekundární pokožky. Umožňují výměnu plynů s okolím.

Regulace odparu vody z rostliny. Zajišťují výměnu plynů mezi rostlinou a prostředím. Příjem CO2

Vlastnosti půdy, iontová výměnná kapacita, morfologie kořenového systému, mykorhiza, transport živin přes plazmatickou membránu, chemické vlastnosti buněčné stěny, teplota, půdní vlhkost, obsah kyslíku v půdě, koncentrace živin v půdě .

Výrůstek z rostlinného pletiva, který má různé funkce (krycí, žahavé, žláznaté). Slouží k ochraně rostliny.

Různý tvar, ochranné vrstvy semen (zrníčka v plodech hrušky)

Kambium je laterární meristém, kambium odděluje dovnitř druhotné dřevo (deuteroxylém) a vně druhotné lýko (deuterofloém), kambium tvoří letokruhy.

Je kvantitativní popis volné energie a je odvozen z druhého termodynamického zákona, měření: psychrometricky nebo tlakové komory, jednotky: pascal.

Hemicelulózy, pektin, proteiny, glykoprotein, extenzin, lignin, suberin.

Difúze – přesun částic z míst s vysokou koncentrací do míst s nižší koncentrací se snahou o rovnoměrné prostoupení do celého objemu. Osmóza – je difúze vody. Vyrovnávání koncentrací přes polopropustnou membránu, která propouští molekuly vody, ale nikoli molekuly rozpuštěných látek (solí, cukrů).

Červené = karotenoid, Zelené = chlorofyl.

Opylení květu pylem z jiného květu téže nebo jiné rostliny téhož druhu, cizosprašnost

Symbiotické soužití hub s kořeny vyšších rostlin. Houba dodává rostlině vodu s rozpuštěnými minerály a rostlina houbě vrací uhlíkaté (energetické) zdroje získané z fotosyntézy.

Extrémně hydrofilní stresové bílkoviny.

Sacharidy, aminokyseliny, organické kyseliny, ATP a ionty, proteiny a enzymy, stresové proteiny.

Hodnocení stavu fotosyntetického aparátu, měří se pomocí fluorometrů. Rostlina fluorescencí chlorofylu projevuje stres (obvykle tepelný).

Acetyl Co-A, 1 molekula přenašeče NADH + H+

V podobě aniontů H2PO4- a HPO42-

Škrob

400-700 nm – fotosynteticky aktivní záření FAR.

Nemají kambium.

Množství vytranspirované vody nutné ke vzniku jednoho gramu sušiny. C3 – 900g vody, C4 – 350g, CAM – 56g.

Síť proteinových vláken. Funkce: opora buňky, transport látek, struktura a tvar buňky.

Průduchy, čočinky, interceluláry = příjem a výdej kyslíku nebo oxidu uhličitého, jejich distribuce v pletivech a výdej vodních par (transpirace)

samooplození, produkuje samčí i samičí gamety

Druhotná kůra.

Opakovaně se dělící buňka meristému.

Slouží rostlinám jako aktivní obranné látky.

Teplé oblasti (> 25°C), Otevřené biotopy, Málo vody (sucho, zasolení), Spíše chudé půdy.

Sacharidy -> floém -> snížení osmotického potenciálu.

Calvinův je součástí druhé fáze fotosyntézy a Krebsův součástí respirace.

K+ - kationty draslíku

NADPH - Nikotinamid adenin dinukleotid fosfát

Světelné dýchání rostlin . Je to proces při němž rostlina přijímá kyslík a produkuje CO2. Nedochází k uvolnění ATP. Štěpí se meziprodukty fotosyntézy a produkuje se CO2 proto dochází ke ztrátám na energii a substrátu. Je to tedy ztrátový proces. Fotorespirace narůstá při nedostatku vody.

Nedestruktivními stanovení listové plochy různých typů porostů.

Na povrchu rostlin.

Xantofyly, karotenoidy, fykobiliny, fykocyaniny.

Zvyšuje

Zelený pigment obsažený v rostlinách.

Nazýván také jako C3 cyklus, protože prvním stabilním meziproduktem je 3-fosfoglycerát. Je to temnostní fáze fotosyntézy – vznik sacharidů. Nepotřebuje světlo, využívá ATP a NADPH. Má tři fáze: Fixace CO2 - karboxylace, Redukce CO2,Regenerace CO2

Plastidy (např. chloroplasty). Mitochondrie. Semiautonomní = mají vlastní genetickou informaci (kruhová DNA).