Kutikulární.

Fe, Mn, Zn, Cu, B, Mo, Cl

Chloroplast je organela v rostlinné buňce, chlorofyl je zelené barvivo v chloroplastu.

Stření lamela, Primární a sekundární buněčná stěna, Skládá se z vláken celulózy, hemicelulózy, pektinu a proteinu.

Ke kontrolované výměně plynů (CO2 a O2 a vody) mezi rostlinou a okolním prostředím.

stimulátory- auxiny, gibereliny, cytokininy, inhibitory- kyselina abscisová, etylen

Síť proteinových vláken. Funkce: opora buňky, transport látek, struktura a tvar buňky.

Množství vytranspirované vody nutné ke vzniku jednoho gramu sušiny. C3 – 900g vody, C4 – 350g, CAM – 56g.

Umožňuje separaci a identifikaci látek ve vzorku.

Sekundární metabolity rostlin, rozpustné ve vodě.

Hypokotyl je nejspodnější článek stonku mezi kořínkem a děložními lístky.

Kutikulární – pokožková transpirace, Peridermální – lenticelární transpirace.

samooplození, produkuje samčí i samičí gamety

Aerobní respirace – dýchání za přítomnosti kyslíku, Anaerobní glykolýza – dýchání za nepřítomnosti kyslíku (mléčné a alkoholové kvašení), Autotrofní respirace – dýchání zelených, fotosyntézy schopných orgánů, Heterotrofní respirace – neprovozují fotosyntézu (kořeny dřevnaté stonky, plody)

Obal vakuoly (nachází se zde transportní bílkoviny).

25 – 40˚C

Seskupení buněk do větších celků, pletiva jsou seskupením buněk se stejným původem, přibližně stejným tvarem a stejnou funkcí nebo soubory funkcí, funkční soustavy pletiv – kooperace různých typů buněk

Epidermis má kutikulu a průduchy, rhizodermis ne + rhizodermis je pokožka kořenů, kdežto epidermis je pokožkou nadzemní části rostliny.

Stavební složka dřeva zajišťující dřevnatění jeho buněčné stěny.

Sukulenty, kaktusy.

Pokles obsahu bílkovin a chlorofylu, listy světlejší, žloutnou a usychají, snížení rychlosti fotosyntézy, snížení růstu, kořeny > nadzemní části, poruchy v meziorgánové distribuci asimilátů.

OJIP křivky, nevyužité světlo pro fotosyntézu.

Je místem kontrolovaného vstupu a výstupu všech sloučenin a iontů (transport látek do buňky a z buňky), Podílí se na tvorbě buněčné stěny, Úzce s ní souvisí exocytóza a endocytóza

Uložení organických látek do buněčné stěny.

Protoplast je část buňky, kterou obaluje cytoplazmatická membrána.

Některá z termodynamických metod, např. metoda tepelné disipace, Granderova metoda.

Stomata, aerenchym, pryskyřičné a siličné kanálky. Vzduch, vodou, produkty rostlinného metabolismu (tkáňový mok).

Opylení – přenos pylu na vajíčko (nahosemenné) nebo na pestík (krytosemenné). Typy: anemogamie – opylení větrem, entomogamie – hmyzem, hydrogamie – vodou, ornitogamie – ptáky.

Nachází se na povrchu listů a stonků. Parenchymtické buňky těsně do sebe zapadající (bez intercelulár), většinou neobsahují chloroplasty a mají velké vakuoly s obsahem flavonoidů. Buňky obsahují kutin a vosky (ochrana). Na povrchu se nachází kutikula.

Intenzita ozářenosti, kdy asimilace dál neroste.

Céva (trachea) – evolučně mladší, větší průměr, perforované konce (souvislé potrubí). Cévice (tracheida) – menší průměr, nemají perforované konce, voda prochází skrz černé tečky a dvojtečky (ztenčeniny).

Rozvod vody a minerálních látek, transport vzhůru, na jaře transport organických sloučenin z rezervních pletiv dřevní část vodivých pletiv.

Uzavřené - nemají kambium. Otevřené - mají kambium (mezi xylémem a floémem).

Liší se v počtu chloroplastů, jejich postavení, obsah chlorofylu, velikost průduchů, lépe asimilují slunné listy.

Je to první nadděložní článek, na němž vyrůstají pravé listy.

škodlivé látky ve vzduchu a v půdě, látky organismu cizí (aromatické sloučeniny)

Rychlejší přepínání mezi alkoholovým a mléčným kvašením. Přeměna produktů fermentace na alanin nebo malát. Ethanol vylučován do prostředí. Zvýšená aktivita alkoholdehydrogenasy, laktátdehydrogenáza. Zvýšené ukládání zásobních látek. Zvýšená produkce stresového hormonu etylénu – tím zesílení buněčné stěny s cílem zabránit úniku kyslíku. Tvorba pneumatoforů – dýchací kořeny (u trvale zamokřených půd, bažin). Hypertrofované lenticely (zvětšené)– hromadný tok vzduchu do stonku. Rychlé přepínání mezi ethanolovým a mléčným kvašením – ethanol je méně škodlivý pro rostlinu. Rychlá tvorba adventivních kořenů – vytváří se z jakékoliv části rostliny kromě hlavního kořene

Vodu, Meziprodukty buněčného metabolismu, Anorganické ionty, Rezervní sacharidy rozpustné ve vodě, Rezervní bílkoviny, Sekundární produkty metabolismu, Hydrolytické enzymy.

Druhotný meristém způsobující tloustnutí, produkuje sekundární krycí pletiva. Je neprodyšný – tvoří ale lenticely. Odděluje směrem ven buňky korku a směrem dovnitř stonku vytváří parenchymatické buňky zelené kůry. Zakládá se pod pokožkou rostlin a způsobuje její tloustnutí.

Provzdušňovací pletivo, zvláštní rostlinné pletivo, které slouží například k provzdušňování kořene.

Obsahují chloroplasty s chlorofylem.

Je to nadzemní klíčení, kdy nejdříve ze semene roste dolů kořínek, který proniká do půdy a čerpá vodu a následně nahoru roste hypokotyl.

V buněčné stěně – nejstarší vrstva, vzniká během závěrečné fáze buněčného dělení. Díky ní drží rostlina pohromadě (tzv.hlavní buněčné lepidlo).

Má na povrchu ribozomy, dochází zde k syntéze a modifikaci proteinů

Nazýván také jako C3 cyklus, protože prvním stabilním meziproduktem je 3-fosfoglycerát. Je to temnostní fáze fotosyntézy – vznik sacharidů. Nepotřebuje světlo, využívá ATP a NADPH. Má tři fáze: Fixace CO2 - karboxylace, Redukce CO2,Regenerace CO2

Prokaryotní buňka - fylogeneticky starší, jednodušší stavba, genetická informace ve formě kruhové molekuly DNA, jaderný materiál rozptýlen volně v cytoplazmě, nemá buněčnou stěnu, Eukaryotní buňka - mladší, složitější stavba, má buněčné jádro, má buněčnou stěnu.

Organická sloučenina skládající se z cukerné a necukerné složky (aglykonu), tvoří důležité obsahové látky rostlin.

Transferová ribonukleová kyselina

Mitochondrie a Plastidy.

N, P, K, Ca, Mg, S

Hemicelulózy, pektin, proteiny, glykoprotein, extenzin, lignin, suberin.

Vstupní – šesti uhlíkatá molekula glukózy, Výstupní – dvě molekuly pyruvátu, Glykolýza je metabolická dráha přeměny glukózy na pyruvát

Chlorofyl, Karotenoidy, Fykobiliny

Glykolýza – probíhá v cytoplazmě za přítomnosti kyslíku jako fermentace, Beta oxidace mastných kyselin – probíhá v matrix mitochondrie, Cyklus trikarboxylových kyselin – krebsův cyklus (probíhá téměř ve všech buňkách organismu)

Jediný známý plynný hormon (fytohormon), inhibitor - Inhibice prodlužovacího růstu a stimulace růstu radiálního, tvorba ethylenu ve stresových podmínkách - Zvýšení tvorby ethylenu je jednou z prvních reakcí rostlin na působení stresorů - zvyšuje se aktivita obraných enzymů a tak i odolnost pletiv.

Představuje přesně vyváženou koncentraci auxinu, tak aby vrcholový pupen byl na jaře stimulován k růstu, ale růst postranních větví zůstal potlačen (kontrola vývoje větvení rostlin, aktivně rostoucím vrcholem, který svou nadvládou potlačuje růst postranních pupenů či kořenů).

Dělivé pletivo vytvářející sekundární vodivá pletiva. Odděluje dovnitř druhotné dřevo a vně druhotné lýko. U nás se jeho činnost projevuje tvorbou letokruhů

Koncentrace draslíku. Produkce kyseliny abscisové. Obsah oxidu uhličitého. pH v cytoplazmě.

Mají kambium (mezi xylémem a floémem).

Reprodukční cyklus u jehličnatých dřevin je víceletý. U smrku a douglasky je dvouletý. U borovice tříletý. Juniperus a některé jiné dřeviny - čtyřletý. Pravděpodobně je to adaptace na krátkou sezónu severských a horských oblastí, během které by se celý reprodukční cyklus nestihl.

Proces, jímž je vytlačována voda do nadzemních částí rostlin. Kladný ve stavu tenze 0,1 – 0,6 MPa.

Mitochondrie.

Houba neproniká dovnitř buněk kořene, ale vytváří hyfový plášť na povrchu kořene. Hyfy prorůstají v mezibuněčných prostorách primární kůry kořene a vytváří tzv. Hartigovu síť. Ta zvětšuje objem substrátu, ze kterého mohou hostitelské rostliny aktivně čerpat živiny a vodu.

Je to polysacharid a skládá se ze dvou polysacharidů amylózy a amylopektinu, lipidů, proteinů a vody

Ve formě dusičnanového aniontu NO3-, Ve formě amonného kationtu NH4+

Funkci přídavných fotosyntetických pigmentů a antioxidační. Fotosyntetické pigmenty – žlutooranžové, červené až fialové (obsahují: karoteny, xantofyly), Využívají tu část spektra, kterou nejsou schopné využít chlorofyly ( 480-570 nm ), Největší zastoupení B-karotenu

Vícevrstevná pokožka vzdušných z odumřelých buněk, přijímá vodu, chrání kořen před ztrátou vody.

Přetržení vodního sloupce. Vznikne dutina (kavita), ta je vyplněna vakuem ale rychlý var vody ji brzy nasytí vodní párou a rychle tak dojde k zavzdušnění celé cévy – tok vody je tak přerušen.

Symplastický: vnitřním prostorem buňky, Apoplastický: mezibuňečný.

Ethylen.

Nemají kambium.

Jsou sloučeniny produkované inhibitorovými organismy, mají značný význam v lékařství: Antibiotika - produkovaná mikroorganismy (zpravidla houbami), inhibují růst jiných mikroorganismů. Fytoncidy – produkované vyššími rostlinami, inhibují růst bakterií a prvoků, toxiny – jedovaté látky produkované bakteriemi nebo sinicemi, působí na vyšší rostliny i živočichy.

Xylémem transpirační a floémem asimilační. Xylém – voda + minerální látky přijímané kořeny (transport vzhůru). Floém – rozvod organických živin, především sacharózy (+ rafinóza, stachyóza, verbaskóza) do všech částí rostliny (transport oběma směry), z místa vzniku do místa spotřeby nebo zásobování.

10% rostlin /Kaktusy, orchideje, sukulenty/ - tučnolisté rostliny

Kvantitativní popis volné energie a je odvozen z druhého termodynamického zákona, měření: psychrometricky nebo tlakové komory, jednotky: pascal.

Xantofyly, karotenoidy, fykobiliny, fykocyaniny.

Uložení anorganických látek do buněčné stěny.

Vlastnosti půdy, iontová výměnná kapacita, morfologie kořenového systému, mykorhiza, transport živin přes plazmatickou membránu, chemické vlastnosti buněčné stěny, teplota, půdní vlhkost, obsah kyslíku v půdě, koncentrace živin v půdě .

Celulóza, hemicelulóza, škrob.

Krycí, žláznaté, žahavé, trávicí.

Vyšší. Ven.

Izoprenoidy – karotenoidy, fytohormony, těkavé kapaliny. Fenolické látky – třísloviny, lignin, flavonoidy, plastochinon. Alkaloidy – nikotin, atropin, efedrin, strichnin, taxin.

Zvyšuje

Květy jehličnanů mají charakter šištic. Samčí šištice mají prašníky uspořádány do spirály a pylová zrna jsou opatřena vzdušnými vaky. Samičí šištice nesou plodní šupiny. Na plodolistu se nachází dvě vajíčka (nejsou chráněna semeníkem). Obvykle jsou samičí šištice situovány do horní části koruny a samčí pak do spodní nebo střední části. Často jsou jednopohlavné. Šištice jsou nejčastěji zakládány v místě zárodečných pupenů. Inicializace samičích šištic proběhne obvykle rok před opylením.

Ne.

Převážně tvořena z vody, organických kyselin a bílkovin.

Mezibuněčné prostory, vyplněné mezibuněčnou tekutinou (tkáňovým mokem), nachází se v nich stomata, aerenchym, pryskyřičné a siličné kanálky.

Umístěný v apoplastu nebo vakuole. Jejich úkolem je degradace buněčné stěny patogenu nebo jeho plazmatické membrány. Typicky se jedná například o chitinázu – enzym, který rozkládá buněčnou stěnu.

Je to ztrátový proces, považujeme ho za nedokonalost fotosyntézy (enzymu RuBisCo). Probíhá na světle, když je ve vzduchu málo CO2 sáhne po kyslíku → problematický vznik cukru. Fotorespirace vzrůstá při nedostatku vody.

Rostlina se orientuje podle směru gravitace. Rostlinné orgány rostoucí směrem dolů = pozitivně gravitropické. Směrem nahoru = negativně gravitropické.

V případě, že v pletivech rostliny je méně než 5 % kyslíku.

Nedestruktivními stanovení listové plochy různých typů porostů.

Různý tvar, ochranné vrstvy semen (zrníčka v plodech hrušky)

Rubisco je enzym, který katalyzuje fixaci CO2 v Calvinově cyklu při fotosyntéze a také oxidaci CO2 při fotorespiraci, RuBp neboli ribóza bisfosfát je bezbarvá látka, která slouží jako akceptor CO2 při fotosyntéze. Díky němu je umožněna přeměna CO2 na kyslík a další látky.

Jsou zde uloženy enzymy a voda.

Probíhá zde část dýchacího cyklu – Krebsův cyklus vázaný na matrix. Probíhá zde produkce a uvolňování energie k potřebám buňky ve formě ATP.

Ve stromatu (chloroplast).

Epidermis, Endodermis, Cévní svazek, Pryskyřičné kanálky, Mezofil, Průduch.

Poměr mezi vydaným CO2 a spotřebovaným O2

Acetyl Co-A, 1 molekula přenašeče NADH + H+

Kys. abscisová a kys. salicylová. PR proteiny, HSP – protein teplotního šoku, prolin

Výrůstek buněčné stěny, na kterém se ukládají silné vrstvy uhličitanu vápenatého.

Stimulace a inhibice na základě délky dne (resp. noci). Projevuje se například dobou kvetení nebo obdobím klidu.

Kukuřice, proso, cukrová třtina

Šišky a šištice.

Hlad – živiny se stávají pohyblivými a mohou být vyplaveny do podloží nepřístupného rostlinám.

Regulace odparu vody z rostliny. Zajišťují výměnu plynů mezi rostlinou a prostředím. Příjem CO2

Škrob

Kyslík, voda, glukóza, C6H12O6 , H2O , O2

N, P, K, Ca, S, Mg

epidermis, rhizodermis, periderm

ABA – kyselina abcisová – hormon informující průduchy, že je sucho a mají se zavřít.

Alelopatie je jeden ze základních typů biologických interakcí mezi dvěma či více organismy. Jeden organismus (inhibitor) ovlivňuje negativně druhý organismus (amenzál) svými chemickými látkami, které vypouští do prostředí. Může se jednat o jednu, nebo několik látek. Amenzál přitom na inhibitora nepůsobí nijak, tedy ani kladně ani záporně.

Čočinka. Drobný bradavičnatý útvar na povrchu některých rostlin, navazující na mezibuněčné prostory vnitřních pletiv. Vznik při protržení primární či sekundární pokožky. Umožňují výměnu plynů s okolím.

400-700 nm – fotosynteticky aktivní záření FAR.

Zelený pigment obsažený v rostlinách.

Rychlost asimilace je rychlost, v jaké probíhá fotosyntéza (rychlost zpracování CO2 na kyslík).

V bažinách a záplavových oblastech, zhutněné půdy, jílovité půdy.

Aerenchym.

Napomáhá distribuci živin, metabolitů, organel a například i genetického materiálu do všech částí buněk. Cyklóza je proudění cytoplazmy v buňce a pohyb po aktinových vláknech cytoskeletu (pohyb chloroplastů v listu v závislosti na směru a intenzitě světla).

Fotosynteticky aktivní záření (viditelné). Jedná se o fotosynteticky aktivní záření, což je záření o vlnové délce 400–750 nm.

Zásadité organické sloučeniny, které vznikají při přeměně aminokyselin, patří mezi ně nejsilnější rostlinné jedy

Voda ochlazuje rostlinu, v půdě je nízká koncentrace minerálních látek proto je důležitá rychlá transpirace která zajišťuje dostatečný přísun min. látek, voda přináší i signální molekuly (především fytohormony), příjem CO2 je možný pouze za výparu velkého množství vody.

2

Zahrnuje pericykl a vodivá pletiva.

Biologická fixace dusíku.

Barviva (karoteny - bezkyslíkaté a xantofyly - kyslíkaté), mají silně antioxidační účinky.

Zásobárna vody a minerálních látek. Skladiště látek sekundárního metabolismu a odkladiště nebezpečných odpadních sloučenin.

V jednotkách tlaku – Pa (MPa).

Rychlost úbytku CO2 v komoře gasometru.

ABA

Vstupuje průduchy, Brzdí činnost Rubisco, C4 jsou odolnější než C3, PEP karboxyláza je k SO2 méně citlivá, Nejvíce bývají postiženy druhy s vytrvalými listy, Příjem bazických iontů z půdy, Vazba S v metabolismu rostliny, Více C4 trav v okolí vulkánů

Nejsou podstatné pro život rostliny, avšak mají příznivý vliv pro růst, (Na, Si, Co, Se)

Teplé oblasti (> 25°C), Otevřené biotopy, Málo vody (sucho, zasolení), Spíše chudé půdy.

Oplození se účastní dvě spermatické buňky. Z jedné se po splynutí s vaječnou buňkou vytváří zygota a druhá splývá se zárodečným vakem. Zárodečný vak se pak mění na vyživovací endosperm, ze zygoty vzniká embryo

C3 – mírné klima, fotosyntetitují podle Calvinova cyklu, list – houbový a palisádový parenchym, teplotní optimum cca 15-25°C, C4 – snáší sucho a vysokou intenzitu slunečního záření, list věnčitá anatomie, fotosyntéza podle Hatch-Slackova cyklu (C4 cyklus). Snáší vyšší teploty (25-40 °C) – tropické a teplomilné rostliny

CO2

Latentní dělivé pletivo

Má věnčité uspořádání chlorenchymu.

Membránové struktury v sinicích a chloroplastech řas a vyšších rostlin. Obsahují chlorofy. Probíhá v nich primární fáze fotosyntézy (světelná). Shluku thylakoidů se říká Granum.

Krycí, žahací.

Koncentrický dřevostředný, Koncentrický lýkostředný, Kolaterální, Bikolaterální, Radiální.

Divizna, Hlošina

Schopnost buňky vytvořit jakýkoliv typ buňky, který se v organismu vyskytuje. Každá totipotentní buňka obsahuje kompletní genetickou informaci pro celý organismus.

Rozpuštěné minerály.

Samosprašnost, přenos pylu na pestík v rámci jednoho květu nebo jedné rostliny.

Symbiotické soužití hub s kořeny vyšších rostlin. Houba dodává rostlině vodu s rozpuštěnými minerály a rostlina houbě vrací uhlíkaté (energetické) zdroje získané z fotosyntézy.

Mechanické zpeňovací pletivo – rohový, deskový nebo lakunární kolenchym, silná buněčná stěna nerovnoměrně ztloustlá. Nepravidelně ztloustlé buňky. Nemá interceluláry.

Účinnost využití světelné energie.

Slouží především k obraně rostliny před vnějšími vlivy, Izoprenoidy (součástí pryskyřice), fenolické (lignin), kofein

Stanovuje intenzitu fotosyntézy, přírůstek sušiny na jednotku listové plochy za čas.

Metabolická dráha přeměny glukózy na dvě molekuly pyruvátu za čistého výtěžku dvou molekul ATP a dvou molekul NADH. Probíhá v cytoplazmě buňky.

Apikální, Laterální, Interkalární, Bazální, Marginální

Parenchymatická buňka vrůstající ztenčeninou do xylému, thyly vyplňují lumen nefunkčních cév. Slouží k ochraně před šířením nákazy kmene.

paprsek je odražen nebo pohlcen, spektrální křivka vegetace

Plastidy (např. chloroplasty). Mitochondrie. Semiautonomní = mají vlastní genetickou informaci (kruhová DNA).

Krytosnubnost, druh samoopylení při kterém se kleistogamické květy vůbec neotvírají a opylení proběhne v neotevřeném květu (violka vonná, oves)

Opylení květu pylem z jiného květu téže nebo jiné rostliny téhož druhu, cizosprašnost

V kořeni.

Změnu rychlosti fotosyntézy v závislosti na ozáření, Kompenzační bod – více asimiluje než respiruje, je závislý na rychlosti respirace, Bod saturační ozářenosti – hodnota světelného nasycení, Kvantový výtěžek asimilace – jak, rostlina reaguje na světlo

Fotosyntéza.

Tvorba kořenového vlášení, vytváří se v místě výskytu P → účinné přijímání P.

Dělivé pletivo. Rostlinné pletivo, jehož buňky si zachovávají schopnost dělit se. Je tvořen parenchymem a umožňuje rostlině růst.

Vylučování kapek přebytečné vody v kapalné formě hydatodami (připomíná rosu). Je to tzv. slzení rostlin.

Semipermeabilní obal ohraničující vnitřek buňky od vnějšího prostředí a kontrolující pohyb látek dovnitř a ven z buňky.

Hodnocení stavu fotosyntetického aparátu, měří se pomocí fluorometrů. Rostlina fluorescencí chlorofylu projevuje stres (obvykle tepelný).

C6H12O6 + 6O2 → 6CO2 + 6H2O + energie

Asimiláty vytvořené během fotosyntézy, tedy voda, glukóza a kyslík. Disacharidy, dusík, aminokyseliny a amidy.

Ve stonku, kořenu, listu, Rebarbora, Šťavel, Buněčná inkluze

Slouží k transportu vody přes membránu.

Rychlost fotosyntézy, rychlost asimilace.

Rostoucí stěny mají nižší pH – okyselení musí růst provázet. K okyselení dochází transportem H+ protonovou pumpou na plazmatickou membránu. Jeden z módů účinku je růstový hormon auxin – dokáže aktivovat H+ ATPázy a tím způsobit okyselení a růst. Rostou jím téměř všechny rostliny

Extrémně hydrofilní stresové bílkoviny.

Opakovaně se dělící buňka meristému.

Koncentrické, bikolaterální, radiální a kolaterální.

Živočišná - nepravidelný tvar, nemá buněčnou stěnu, chloroplast, nemá vakuoly, glykogen místo škrobu, nucleolus v centru jádra. Rostlinná - vzácné centrioly a lysozomy.

Amyloplasty škrob , proteinoplasty proteiny, elaioplasty oleje.

K+ - kationty draslíku

Mechanická pevnost, Bariéra proti patogenům, Prochází jí komunikační kanály, Význam při dělení buněk, Brání vysychání nadzemních částí, Struktura vodivých částí – dálkový transport.

Průduchu.

Barviva ve vakuole s antioxidačními účinky.

Rezervní škrob, pohotový zásobní polysacharid.

Meristémy.

Molekula vody je polární (vodíkové můstky), Má vysokou měrnou tepelnou kapacitu – stabilizace teploty uvnitř rostliny, Má vysoké měrné teplo výparné

Kolenchym, sklerenchym.

Stimulátor – růst

Intenzita a množství slunečního ozáření, množství vlhkosti, teplota, koncentrace CO2 a O2 , dostatek minerálních látek, vody.

Signalizuje množství vody v rostlině, je určován obsahem chlorofylu - jeden z vegetačních indexů.

Mezi trvalými pletivy.

Mitóza – buněčné dělení při kterém vzniknou z mateřské buňky dvě identické dceřiné buňky se stejnou genetickou výbavou (identický počet chromozomů). Meióza – zrací dělení. Proces dělení buňky který probíhá ve dvou po sobě následujících děleních a jehož výsledkem jsou buňky s haploidním počtem chromozomů (vznik gamet-pohlavních buněk). Haploidní = obsahující pouze jednu sadu chromozomů

Na pohlcování světla vzorkem při průchodu kyvetou

Zvyšuje

NADPH - Nikotinamid adenin dinukleotid fosfát

V podobě aniontů H2PO4- a HPO42-

Obsahují více chloroplastů, dusíku a enzymu Rubisca

Buněčná organela v eukaryotických buňkách. Je vázaný na chloroplasty a mitochondrie a uplatňuje se ve fotorespiraci. Tvoří se v endoplazmatickém retikulu. Hlavní funkcí je redukce H2O a oxidace jinak pro buňku škodlivých látek. Jsou místem degradace mastných kyselin

Vyráběný ze solí železa a taninů.

Sacharidy -> floém -> snížení osmotického potenciálu.

Protože spočívá pouze v částečném rozkládání glukózy na jednodušší cukry, nikoliv až na konečné produkty.

sledování množství plynů (O2, CO2) co měří: rychlost asimilace, vliv zásahů a stresů, měří rychlost spotřeby CO2 u rostlin

Světelné dýchání rostlin . Je to proces při němž rostlina přijímá kyslík a produkuje CO2. Nedochází k uvolnění ATP. Štěpí se meziprodukty fotosyntézy a produkuje se CO2 proto dochází ke ztrátám na energii a substrátu. Je to tedy ztrátový proces. Fotorespirace narůstá při nedostatku vody.

Sacharidy, aminokyseliny, organické kyseliny, ATP a ionty, proteiny a enzymy, stresové proteiny.

Stonky a listy zakrňují. Omezení růstu kořenů. Opožděné dozrávání plodů. Mdlá zelená barva až načervenalá. Může pomoci mykorhiza.

Záplavy mořskou vodou a prosakování do půdy, Výpar vody z půdy, převažuje-li nad srážkami, Dlouhodobé závlahy, Posyp silnic solí, Nadbytečné hnojení.

Větrosprašnost - opylení semenných rostlin pomocí větru.

Uzavřené a otevřené.

Dvojitá vrstvou fosfolipidů, Membránové proteiny, transport látek do buňky a z buňky.

Hlavní mechanismus výdeje vody rostlinou, ukončení transpiračního proudu, který vede vodu z kořenů cévními svazky do listů.

Průduchy, čočinky, interceluláry = příjem a výdej kyslíku nebo oxidu uhličitého, jejich distribuce v pletivech a výdej vodních par (transpirace)

Vzestupný proud kapaliny procházející xylémem.

V jádru, mitochondriích a v plastidech.

Probíhá v cytoplazmě buňky a výsledným produktem jsou dvě molekuly pyruvátu.

Obsah buněčné stěny (podílí se na stavbě sekundární buněčné stěny). Celulóza je polysacharid sestávající z beta-D-glukózy.

Asimilační, Zásobní, Absorpční, Mechanická, Provzdušňovací, Vylučovací.

Mechanické pletivo, stěny rovnoměrně ztlustlé, neroztažitelná buňka, lumen buňky často velmi malý, protoplast odumírá. Buněčná stěna má charakter sekundární buněčné stěny, může lignifikovat – již nerostoucí buňky.

Poskytuje vodíkové ionty pro redukci činidla, Rozklad vody účinkem světla, je zdrojem uvolňovaného kyslíku.

Sacharidy: monosacharidy (glukóza, fruktóza, ribóza), disacharidy (sacharóza, maltóza, laktóza, trehaloza), oligosacharidy (rafinóza, stachyóza, verbaskóza), polysacharidy (škrob, celulóza), Lipidy – dělíme na tuky a vosky, Aminokyseliny – glutathion, Bílokoviny -globuliny, albuminy, gluteiny.

Na povrchu rostlin.

Tylakoidy na sobě.

Setkáváme se s ní v sekundární fázi fotosyntézy, která probíhá ve stromatu chloroplastů (Calvinův cyklus). Enzym RuBisCo je velký a pomalý a je oxygenačně aktivní a proto když je CO2 časově nebo prostorově odděleně přijímáno a zabudováno do cukru , může být následně odděleno kde je potřeba.

Ne.

Bod na křivce, kde je příjem a výdej CO2 vyrovnán.

Hladké: bez připojených ribozomů – syntéza lipidů, drsné s připojenými ribozomy – syntéza bílkovin, zásobárna Ca+2 (četné regulační funkce v buňce)

Fytochromy, fototropiny – růstový ohyb ke světlu.

Izotopová diskriminace.

Silná buněčná stěna, odumřelé tenkostěnné buňky spojené s živými buňkami, protoplast může i zaniknout, 2 formy: libriformní vlákna – dřevo, extraxalární vlákna – len, konopí

1. část – tylakoidy, 2. část – stroma

Mechanické pletivo, stěny rovnoměrně ztlustlé, neroztažitelná buňka, lumen buňky často velmi malý, protoplast odumírá. Buněčná stěna má charakter sekundární buněčné stěny, může lignifikovat – již nerostoucí buňky

A následnou emisí energie do okolí.

Nejběžnější rostlinné pletivo, Součást základních, vodivých i krycích pletiv, Jeho buňky jsou tenkostěnné, různého tvaru a velikosti, Má schopnost dělení – hojení ran, Více podtypů: prozenchym, chlorenchym a aerenchym

Dýchání za nepřítomnosti kyslíku.

Kapka tekuyiny, která umožňuje opylení a oplodnění nahosemenných rostlin tím, že usnadňuje pronikání pylu do vajíčka.

Difúze – přesun částic z míst s vysokou koncentrací do míst s nižší koncentrací se snahou o rovnoměrné prostoupení do celého objemu. Osmóza – je difúze vody. Vyrovnávání koncentrací přes polopropustnou membránu, která propouští molekuly vody, ale nikoli molekuly rozpuštěných látek (solí, cukrů).

Calvinův je součástí druhé fáze fotosyntézy a Krebsův součástí respirace.

Vegetační indexy jsou indexy určující množství vegetace na určité ploše. Využívají se např. v zjišťování množství vegetace skrze družicové snímky – skrze odrazivost záření dokážeme určit, na jaké ploše se vegetace nachází a na jaké ne.

Většina buněčné DNA, informace pro růst a diferenciaci buněk, 90% euchromatinu, 10 % heterochromatinu.

Ve středu kořenové čepičky se nachází sloupce buněk = kolumela, jejich součástí jsou buňky obsahující zrnka škrobu tzv. statolity (pomáhá rostlině vnímat gravitaci a růst ve správném směru a to dolů).

Stabilní má větší poločas rozpadu.

Nejvýznamnější polysacharid, tvoří se během dne v chloroplastech a amyloplastech (ukládání ve formě kompaktních zrn).

Aerenchym je velmi často přítomný ve vegetativních orgánech vodních a bahenních rostlin. Provzdušňuje, případně nadlehčuje jejich tělo.

Výrůstek z rostlinného pletiva, který má různé funkce (krycí, žahavé, žláznaté). Slouží k ochraně rostliny.

Slouží rostlinám jako aktivní obranné látky.

Kutikulární a stomatální, lenticelární.

Kambium je laterární meristém, kambium odděluje dovnitř druhotné dřevo (deuteroxylém) a vně druhotné lýko (deuterofloém), kambium tvoří letokruhy.

Má věnčité uspořádání chlorenchymu (věnčitá). C3 rostliny pak mají palisádový a houbovitý parenchym.

Druhotná kůra.

Regulace transportu látek mezi buňkou a okolím, podílí se na reakci buňky na podněty vnějšího prostředí.

Složitý biochemický proces, mění se světelná energie na chemickou energii , chemická energie se ukládá do vazeb organických látek.

Souhrnné označení pro přechodné zastavení nebo omezení fyziologických procesů v živých organismech. Hlavní význam je v úspoře energie. Klíční klid, semeno neklíčí ani v podmínkách ke klíčení vhodných.

Distribuce lipidů a bílkovin z endoplazmatického retikula po buňce, tvorba a exocytóza polysacharidů

21 % kyslík, 0,03 % CO2, 78 % dusík

Obsahuje hydrofilní a hydrofobní část.

Pokožka epidermis – vrchol, Rhizodermis – kořen, Trichomy – pletiva složená, Periderm – sekundární krycí pletivo, Borka – činnost felogenu

Antiport – jsou přenášeny opačnými směry. Uniport – přenos pouze jedné substance.

18 – 25˚C

Organismus, v jehož těle se značně mění obsah vody. Střídavě vysychá a opět přijímá velké množství vody, aniž by tím trpěl.

Fotosyntetické pigmenty u sinic a ruduch.

Enzym důležitý pro Calvinův cyklus, ribulosa-1,5-bisfosfát-karboxylasa/oxygenasa, Enzym katalyzující fixaci CO2 v Calvinově cyklu (na RuBisCo se váže CO2) nebo oxidaci substrátu CO2 při fotorespiraci (na RuBisCo se váže O2)

Adenosintrifosfát, nukleotid, hlavní přenašeč energie v buňce

Silná buněčná stěna nerovnoměrně ztloustlá. Je to zásobní pletivo. Má velké interceluláry. Dva základní typy: rohový a deskový.

K hodnocení zdravotního stavu stromů, určování hnilob v kmeni.

Tlaková komora.

Tvoří suberinizovaný a lignifikovaný pás buněk, které při příjmu vody mění apoplastický tok na symplastický a zabraňuje odtoku vody ke stélé.

Červené = karotenoid, Zelené = chlorofyl.

Tři roky – borovice má tříletý reprodukční cyklus (u SM, DG a MD obvykle dvouletý).

Je kvantitativní popis volné energie a je odvozen z druhého termodynamického zákona, měření: psychrometricky nebo tlakové komory, jednotky: pascal.

Měří množství listové plochy na m2.

Epidermis, Rhizodermis.

Proud asimilátů rozpuštěných ve vodě, který se pohybuje floémem směrem od zdroje asimilátů do míst spotřeby asimilátů (kořeny, mladé aktivně rostoucí části rostliny).

Rostliny dýchají ve dne i v noci – v noci nemohou fotosyntetizovat. Nemají všechny části zelené – nezelená masa převažuje. Počáteční fáze rostliny, kdy nemá moc listů. Dýchání je potřeba k růstu, opravám a obraně