paprsek je odražen nebo pohlcen, spektrální křivka vegetace

Celulóza, hemicelulóza, škrob.

Rostoucí stěny mají nižší pH – okyselení musí růst provázet. K okyselení dochází transportem H+ protonovou pumpou na plazmatickou membránu. Jeden z módů účinku je růstový hormon auxin – dokáže aktivovat H+ ATPázy a tím způsobit okyselení a růst. Rostou jím téměř všechny rostliny

Slouží k transportu vody přes membránu.

Calvinův je součástí druhé fáze fotosyntézy a Krebsův součástí respirace.

C3 – mírné klima, fotosyntetitují podle Calvinova cyklu, list – houbový a palisádový parenchym, teplotní optimum cca 15-25°C, C4 – snáší sucho a vysokou intenzitu slunečního záření, list věnčitá anatomie, fotosyntéza podle Hatch-Slackova cyklu (C4 cyklus). Snáší vyšší teploty (25-40 °C) – tropické a teplomilné rostliny

Proud asimilátů rozpuštěných ve vodě, který se pohybuje floémem směrem od zdroje asimilátů do míst spotřeby asimilátů (kořeny, mladé aktivně rostoucí části rostliny).

Molekula vody je polární (vodíkové můstky), Má vysokou měrnou tepelnou kapacitu – stabilizace teploty uvnitř rostliny, Má vysoké měrné teplo výparné

N, P, K, Ca, Mg, S

Ve středu kořenové čepičky se nachází sloupce buněk = kolumela, jejich součástí jsou buňky obsahující zrnka škrobu tzv. statolity (pomáhá rostlině vnímat gravitaci a růst ve správném směru a to dolů).

Aerenchym je velmi často přítomný ve vegetativních orgánech vodních a bahenních rostlin. Provzdušňuje, případně nadlehčuje jejich tělo.

Rychlost asimilace je rychlost, v jaké probíhá fotosyntéza (rychlost zpracování CO2 na kyslík).

Kys. abscisová a kys. salicylová. PR proteiny, HSP – protein teplotního šoku, prolin

Alelopatie je jeden ze základních typů biologických interakcí mezi dvěma či více organismy. Jeden organismus (inhibitor) ovlivňuje negativně druhý organismus (amenzál) svými chemickými látkami, které vypouští do prostředí. Může se jednat o jednu, nebo několik látek. Amenzál přitom na inhibitora nepůsobí nijak, tedy ani kladně ani záporně.

Proces, jímž je vytlačována voda do nadzemních částí rostlin. Kladný ve stavu tenze 0,1 – 0,6 MPa.

Fe, Mn, Zn, Cu, B, Mo, Cl

Opylení – přenos pylu na vajíčko (nahosemenné) nebo na pestík (krytosemenné). Typy: anemogamie – opylení větrem, entomogamie – hmyzem, hydrogamie – vodou, ornitogamie – ptáky.

Asimilační, Zásobní, Absorpční, Mechanická, Provzdušňovací, Vylučovací.

Kambium je laterární meristém, kambium odděluje dovnitř druhotné dřevo (deuteroxylém) a vně druhotné lýko (deuterofloém), kambium tvoří letokruhy.

samooplození, produkuje samčí i samičí gamety

ABA

Pokles obsahu bílkovin a chlorofylu, listy světlejší, žloutnou a usychají, snížení rychlosti fotosyntézy, snížení růstu, kořeny > nadzemní části, poruchy v meziorgánové distribuci asimilátů.

Obal vakuoly (nachází se zde transportní bílkoviny).

Transferová ribonukleová kyselina

K hodnocení zdravotního stavu stromů, určování hnilob v kmeni.

Mitóza – buněčné dělení při kterém vzniknou z mateřské buňky dvě identické dceřiné buňky se stejnou genetickou výbavou (identický počet chromozomů). Meióza – zrací dělení. Proces dělení buňky který probíhá ve dvou po sobě následujících děleních a jehož výsledkem jsou buňky s haploidním počtem chromozomů (vznik gamet-pohlavních buněk). Haploidní = obsahující pouze jednu sadu chromozomů

Chloroplast je organela v rostlinné buňce, chlorofyl je zelené barvivo v chloroplastu.

Rezervní škrob, pohotový zásobní polysacharid.

Reprodukční cyklus u jehličnatých dřevin je víceletý. U smrku a douglasky je dvouletý. U borovice tříletý. Juniperus a některé jiné dřeviny - čtyřletý. Pravděpodobně je to adaptace na krátkou sezónu severských a horských oblastí, během které by se celý reprodukční cyklus nestihl.

Je kvantitativní popis volné energie a je odvozen z druhého termodynamického zákona, měření: psychrometricky nebo tlakové komory, jednotky: pascal.

Meristémy.

Rostliny dýchají ve dne i v noci – v noci nemohou fotosyntetizovat. Nemají všechny části zelené – nezelená masa převažuje. Počáteční fáze rostliny, kdy nemá moc listů. Dýchání je potřeba k růstu, opravám a obraně

Ve stonku, kořenu, listu, Rebarbora, Šťavel, Buněčná inkluze

Na povrchu rostlin.

Záplavy mořskou vodou a prosakování do půdy, Výpar vody z půdy, převažuje-li nad srážkami, Dlouhodobé závlahy, Posyp silnic solí, Nadbytečné hnojení.

Barviva (karoteny - bezkyslíkaté a xantofyly - kyslíkaté), mají silně antioxidační účinky.

Kyslík, voda, glukóza, C6H12O6 , H2O , O2

V buněčné stěně – nejstarší vrstva, vzniká během závěrečné fáze buněčného dělení. Díky ní drží rostlina pohromadě (tzv.hlavní buněčné lepidlo).

Krycí, žláznaté, žahavé, trávicí.

Kvantitativní popis volné energie a je odvozen z druhého termodynamického zákona, měření: psychrometricky nebo tlakové komory, jednotky: pascal.

Epidermis má kutikulu a průduchy, rhizodermis ne + rhizodermis je pokožka kořenů, kdežto epidermis je pokožkou nadzemní části rostliny.

18 – 25˚C

Představuje přesně vyváženou koncentraci auxinu, tak aby vrcholový pupen byl na jaře stimulován k růstu, ale růst postranních větví zůstal potlačen (kontrola vývoje větvení rostlin, aktivně rostoucím vrcholem, který svou nadvládou potlačuje růst postranních pupenů či kořenů).

Nejběžnější rostlinné pletivo, Součást základních, vodivých i krycích pletiv, Jeho buňky jsou tenkostěnné, různého tvaru a velikosti, Má schopnost dělení – hojení ran, Více podtypů: prozenchym, chlorenchym a aerenchym

Červené = karotenoid, Zelené = chlorofyl.

Jsou zde uloženy enzymy a voda.

Biologická fixace dusíku.

Tlaková komora.

Mezi trvalými pletivy.

Obsahují více chloroplastů, dusíku a enzymu Rubisca

Kapka tekuyiny, která umožňuje opylení a oplodnění nahosemenných rostlin tím, že usnadňuje pronikání pylu do vajíčka.

Enzym důležitý pro Calvinův cyklus, ribulosa-1,5-bisfosfát-karboxylasa/oxygenasa, Enzym katalyzující fixaci CO2 v Calvinově cyklu (na RuBisCo se váže CO2) nebo oxidaci substrátu CO2 při fotorespiraci (na RuBisCo se váže O2)

Epidermis, Endodermis, Cévní svazek, Pryskyřičné kanálky, Mezofil, Průduch.

Organismus, v jehož těle se značně mění obsah vody. Střídavě vysychá a opět přijímá velké množství vody, aniž by tím trpěl.

Mechanické pletivo, stěny rovnoměrně ztlustlé, neroztažitelná buňka, lumen buňky často velmi malý, protoplast odumírá. Buněčná stěna má charakter sekundární buněčné stěny, může lignifikovat – již nerostoucí buňky.

CO2

Difúze – přesun částic z míst s vysokou koncentrací do míst s nižší koncentrací se snahou o rovnoměrné prostoupení do celého objemu. Osmóza – je difúze vody. Vyrovnávání koncentrací přes polopropustnou membránu, která propouští molekuly vody, ale nikoli molekuly rozpuštěných látek (solí, cukrů).

Stabilní má větší poločas rozpadu.

Uzavřené - nemají kambium. Otevřené - mají kambium (mezi xylémem a floémem).

Hemicelulózy, pektin, proteiny, glykoprotein, extenzin, lignin, suberin.

Ve stromatu (chloroplast).

Mají kambium (mezi xylémem a floémem).

V podobě aniontů H2PO4- a HPO42-

V kořeni.

Šišky a šištice.

Membránové struktury v sinicích a chloroplastech řas a vyšších rostlin. Obsahují chlorofy. Probíhá v nich primární fáze fotosyntézy (světelná). Shluku thylakoidů se říká Granum.

Provzdušňovací pletivo, zvláštní rostlinné pletivo, které slouží například k provzdušňování kořene.

Kutikulární.

Zahrnuje pericykl a vodivá pletiva.

Intenzita ozářenosti, kdy asimilace dál neroste.

Průduchy, čočinky, interceluláry = příjem a výdej kyslíku nebo oxidu uhličitého, jejich distribuce v pletivech a výdej vodních par (transpirace)

Intenzita a množství slunečního ozáření, množství vlhkosti, teplota, koncentrace CO2 a O2 , dostatek minerálních látek, vody.

Tvoří suberinizovaný a lignifikovaný pás buněk, které při příjmu vody mění apoplastický tok na symplastický a zabraňuje odtoku vody ke stélé.

Krytosnubnost, druh samoopylení při kterém se kleistogamické květy vůbec neotvírají a opylení proběhne v neotevřeném květu (violka vonná, oves)

Ethylen.

Opylení květu pylem z jiného květu téže nebo jiné rostliny téhož druhu, cizosprašnost

Je to první nadděložní článek, na němž vyrůstají pravé listy.

Rubisco je enzym, který katalyzuje fixaci CO2 v Calvinově cyklu při fotosyntéze a také oxidaci CO2 při fotorespiraci, RuBp neboli ribóza bisfosfát je bezbarvá látka, která slouží jako akceptor CO2 při fotosyntéze. Díky němu je umožněna přeměna CO2 na kyslík a další látky.

Množství vytranspirované vody nutné ke vzniku jednoho gramu sušiny. C3 – 900g vody, C4 – 350g, CAM – 56g.

Dvojitá vrstvou fosfolipidů, Membránové proteiny, transport látek do buňky a z buňky.

Antiport – jsou přenášeny opačnými směry. Uniport – přenos pouze jedné substance.

Hlavní mechanismus výdeje vody rostlinou, ukončení transpiračního proudu, který vede vodu z kořenů cévními svazky do listů.

NADPH - Nikotinamid adenin dinukleotid fosfát

Stonky a listy zakrňují. Omezení růstu kořenů. Opožděné dozrávání plodů. Mdlá zelená barva až načervenalá. Může pomoci mykorhiza.

ABA – kyselina abcisová – hormon informující průduchy, že je sucho a mají se zavřít.

Vlastnosti půdy, iontová výměnná kapacita, morfologie kořenového systému, mykorhiza, transport živin přes plazmatickou membránu, chemické vlastnosti buněčné stěny, teplota, půdní vlhkost, obsah kyslíku v půdě, koncentrace živin v půdě .

Druhotný meristém způsobující tloustnutí, produkuje sekundární krycí pletiva. Je neprodyšný – tvoří ale lenticely. Odděluje směrem ven buňky korku a směrem dovnitř stonku vytváří parenchymatické buňky zelené kůry. Zakládá se pod pokožkou rostlin a způsobuje její tloustnutí.

Vstupuje průduchy, Brzdí činnost Rubisco, C4 jsou odolnější než C3, PEP karboxyláza je k SO2 méně citlivá, Nejvíce bývají postiženy druhy s vytrvalými listy, Příjem bazických iontů z půdy, Vazba S v metabolismu rostliny, Více C4 trav v okolí vulkánů

Barviva ve vakuole s antioxidačními účinky.

Dělivé pletivo. Rostlinné pletivo, jehož buňky si zachovávají schopnost dělit se. Je tvořen parenchymem a umožňuje rostlině růst.

Je to nadzemní klíčení, kdy nejdříve ze semene roste dolů kořínek, který proniká do půdy a čerpá vodu a následně nahoru roste hypokotyl.

Poměr mezi vydaným CO2 a spotřebovaným O2

V bažinách a záplavových oblastech, zhutněné půdy, jílovité půdy.

Epidermis, Rhizodermis.

Signalizuje množství vody v rostlině, je určován obsahem chlorofylu - jeden z vegetačních indexů.

21 % kyslík, 0,03 % CO2, 78 % dusík

Uzavřené a otevřené.

Živočišná - nepravidelný tvar, nemá buněčnou stěnu, chloroplast, nemá vakuoly, glykogen místo škrobu, nucleolus v centru jádra. Rostlinná - vzácné centrioly a lysozomy.

Mitochondrie.

Nemají kambium.

Umístěný v apoplastu nebo vakuole. Jejich úkolem je degradace buněčné stěny patogenu nebo jeho plazmatické membrány. Typicky se jedná například o chitinázu – enzym, který rozkládá buněčnou stěnu.

Obsah buněčné stěny (podílí se na stavbě sekundární buněčné stěny). Celulóza je polysacharid sestávající z beta-D-glukózy.

Plastidy (např. chloroplasty). Mitochondrie. Semiautonomní = mají vlastní genetickou informaci (kruhová DNA).

stimulátory- auxiny, gibereliny, cytokininy, inhibitory- kyselina abscisová, etylen

Kutikulární – pokožková transpirace, Peridermální – lenticelární transpirace.

Mechanické pletivo, stěny rovnoměrně ztlustlé, neroztažitelná buňka, lumen buňky často velmi malý, protoplast odumírá. Buněčná stěna má charakter sekundární buněčné stěny, může lignifikovat – již nerostoucí buňky

Sacharidy -> floém -> snížení osmotického potenciálu.

Tvorba kořenového vlášení, vytváří se v místě výskytu P → účinné přijímání P.

Vodu, Meziprodukty buněčného metabolismu, Anorganické ionty, Rezervní sacharidy rozpustné ve vodě, Rezervní bílkoviny, Sekundární produkty metabolismu, Hydrolytické enzymy.

Ve formě dusičnanového aniontu NO3-, Ve formě amonného kationtu NH4+

Ne.

Asimiláty vytvořené během fotosyntézy, tedy voda, glukóza a kyslík. Disacharidy, dusík, aminokyseliny a amidy.

Mitochondrie a Plastidy.

sledování množství plynů (O2, CO2) co měří: rychlost asimilace, vliv zásahů a stresů, měří rychlost spotřeby CO2 u rostlin

Semipermeabilní obal ohraničující vnitřek buňky od vnějšího prostředí a kontrolující pohyb látek dovnitř a ven z buňky.

Slouží především k obraně rostliny před vnějšími vlivy, Izoprenoidy (součástí pryskyřice), fenolické (lignin), kofein

Ke kontrolované výměně plynů (CO2 a O2 a vody) mezi rostlinou a okolním prostředím.

Symplastický: vnitřním prostorem buňky, Apoplastický: mezibuňečný.

Apikální, Laterální, Interkalární, Bazální, Marginální

Stimulátor – růst

Souhrnné označení pro přechodné zastavení nebo omezení fyziologických procesů v živých organismech. Hlavní význam je v úspoře energie. Klíční klid, semeno neklíčí ani v podmínkách ke klíčení vhodných.

Funkci přídavných fotosyntetických pigmentů a antioxidační. Fotosyntetické pigmenty – žlutooranžové, červené až fialové (obsahují: karoteny, xantofyly), Využívají tu část spektra, kterou nejsou schopné využít chlorofyly ( 480-570 nm ), Největší zastoupení B-karotenu

Pokožka epidermis – vrchol, Rhizodermis – kořen, Trichomy – pletiva složená, Periderm – sekundární krycí pletivo, Borka – činnost felogenu

Symbiotické soužití hub s kořeny vyšších rostlin. Houba dodává rostlině vodu s rozpuštěnými minerály a rostlina houbě vrací uhlíkaté (energetické) zdroje získané z fotosyntézy.

Slouží rostlinám jako aktivní obranné látky.

2

Nejvýznamnější polysacharid, tvoří se během dne v chloroplastech a amyloplastech (ukládání ve formě kompaktních zrn).

C6H12O6 + 6O2 → 6CO2 + 6H2O + energie

Rychlost fotosyntézy, rychlost asimilace.

Umožňuje separaci a identifikaci látek ve vzorku.

Výrůstek z rostlinného pletiva, který má různé funkce (krycí, žahavé, žláznaté). Slouží k ochraně rostliny.

Vyšší. Ven.

Čočinka. Drobný bradavičnatý útvar na povrchu některých rostlin, navazující na mezibuněčné prostory vnitřních pletiv. Vznik při protržení primární či sekundární pokožky. Umožňují výměnu plynů s okolím.

Oplození se účastní dvě spermatické buňky. Z jedné se po splynutí s vaječnou buňkou vytváří zygota a druhá splývá se zárodečným vakem. Zárodečný vak se pak mění na vyživovací endosperm, ze zygoty vzniká embryo

Céva (trachea) – evolučně mladší, větší průměr, perforované konce (souvislé potrubí). Cévice (tracheida) – menší průměr, nemají perforované konce, voda prochází skrz černé tečky a dvojtečky (ztenčeniny).

Stavební složka dřeva zajišťující dřevnatění jeho buněčné stěny.

Napomáhá distribuci živin, metabolitů, organel a například i genetického materiálu do všech částí buněk. Cyklóza je proudění cytoplazmy v buňce a pohyb po aktinových vláknech cytoskeletu (pohyb chloroplastů v listu v závislosti na směru a intenzitě světla).

Mechanické zpeňovací pletivo – rohový, deskový nebo lakunární kolenchym, silná buněčná stěna nerovnoměrně ztloustlá. Nepravidelně ztloustlé buňky. Nemá interceluláry.

Uložení organických látek do buněčné stěny.

Má na povrchu ribozomy, dochází zde k syntéze a modifikaci proteinů

Mezibuněčné prostory, vyplněné mezibuněčnou tekutinou (tkáňovým mokem), nachází se v nich stomata, aerenchym, pryskyřičné a siličné kanálky.

Hlad – živiny se stávají pohyblivými a mohou být vyplaveny do podloží nepřístupného rostlinám.

Sukulenty, kaktusy.

Jediný známý plynný hormon (fytohormon), inhibitor - Inhibice prodlužovacího růstu a stimulace růstu radiálního, tvorba ethylenu ve stresových podmínkách - Zvýšení tvorby ethylenu je jednou z prvních reakcí rostlin na působení stresorů - zvyšuje se aktivita obraných enzymů a tak i odolnost pletiv.

Nazýván také jako C3 cyklus, protože prvním stabilním meziproduktem je 3-fosfoglycerát. Je to temnostní fáze fotosyntézy – vznik sacharidů. Nepotřebuje světlo, využívá ATP a NADPH. Má tři fáze: Fixace CO2 - karboxylace, Redukce CO2,Regenerace CO2

Obsahují chloroplasty s chlorofylem.

Tylakoidy na sobě.

Rostlina se orientuje podle směru gravitace. Rostlinné orgány rostoucí směrem dolů = pozitivně gravitropické. Směrem nahoru = negativně gravitropické.

Probíhá zde část dýchacího cyklu – Krebsův cyklus vázaný na matrix. Probíhá zde produkce a uvolňování energie k potřebám buňky ve formě ATP.

Koncentrické, bikolaterální, radiální a kolaterální.

K+ - kationty draslíku

Kukuřice, proso, cukrová třtina

Silná buněčná stěna, odumřelé tenkostěnné buňky spojené s živými buňkami, protoplast může i zaniknout, 2 formy: libriformní vlákna – dřevo, extraxalární vlákna – len, konopí

10% rostlin /Kaktusy, orchideje, sukulenty/ - tučnolisté rostliny

Samosprašnost, přenos pylu na pestík v rámci jednoho květu nebo jedné rostliny.

Divizna, Hlošina

Zelený pigment obsažený v rostlinách.

Bod na křivce, kde je příjem a výdej CO2 vyrovnán.

Sacharidy: monosacharidy (glukóza, fruktóza, ribóza), disacharidy (sacharóza, maltóza, laktóza, trehaloza), oligosacharidy (rafinóza, stachyóza, verbaskóza), polysacharidy (škrob, celulóza), Lipidy – dělíme na tuky a vosky, Aminokyseliny – glutathion, Bílokoviny -globuliny, albuminy, gluteiny.

Výrůstek buněčné stěny, na kterém se ukládají silné vrstvy uhličitanu vápenatého.

Účinnost využití světelné energie.

Distribuce lipidů a bílkovin z endoplazmatického retikula po buňce, tvorba a exocytóza polysacharidů

Nedestruktivními stanovení listové plochy různých typů porostů.

V jednotkách tlaku – Pa (MPa).

Setkáváme se s ní v sekundární fázi fotosyntézy, která probíhá ve stromatu chloroplastů (Calvinův cyklus). Enzym RuBisCo je velký a pomalý a je oxygenačně aktivní a proto když je CO2 časově nebo prostorově odděleně přijímáno a zabudováno do cukru , může být následně odděleno kde je potřeba.

25 – 40˚C

Houba neproniká dovnitř buněk kořene, ale vytváří hyfový plášť na povrchu kořene. Hyfy prorůstají v mezibuněčných prostorách primární kůry kořene a vytváří tzv. Hartigovu síť. Ta zvětšuje objem substrátu, ze kterého mohou hostitelské rostliny aktivně čerpat živiny a vodu.

Buněčná organela v eukaryotických buňkách. Je vázaný na chloroplasty a mitochondrie a uplatňuje se ve fotorespiraci. Tvoří se v endoplazmatickém retikulu. Hlavní funkcí je redukce H2O a oxidace jinak pro buňku škodlivých látek. Jsou místem degradace mastných kyselin

1. část – tylakoidy, 2. část – stroma

Nejsou podstatné pro život rostliny, avšak mají příznivý vliv pro růst, (Na, Si, Co, Se)

Koncentrický dřevostředný, Koncentrický lýkostředný, Kolaterální, Bikolaterální, Radiální.

Je místem kontrolovaného vstupu a výstupu všech sloučenin a iontů (transport látek do buňky a z buňky), Podílí se na tvorbě buněčné stěny, Úzce s ní souvisí exocytóza a endocytóza

Opakovaně se dělící buňka meristému.

Probíhá v cytoplazmě buňky a výsledným produktem jsou dvě molekuly pyruvátu.

Hodnocení stavu fotosyntetického aparátu, měří se pomocí fluorometrů. Rostlina fluorescencí chlorofylu projevuje stres (obvykle tepelný).

N, P, K, Ca, S, Mg

Teplé oblasti (> 25°C), Otevřené biotopy, Málo vody (sucho, zasolení), Spíše chudé půdy.

V případě, že v pletivech rostliny je méně než 5 % kyslíku.

Vícevrstevná pokožka vzdušných z odumřelých buněk, přijímá vodu, chrání kořen před ztrátou vody.

Zásobárna vody a minerálních látek. Skladiště látek sekundárního metabolismu a odkladiště nebezpečných odpadních sloučenin.

Většina buněčné DNA, informace pro růst a diferenciaci buněk, 90% euchromatinu, 10 % heterochromatinu.

Xylémem transpirační a floémem asimilační. Xylém – voda + minerální látky přijímané kořeny (transport vzhůru). Floém – rozvod organických živin, především sacharózy (+ rafinóza, stachyóza, verbaskóza) do všech částí rostliny (transport oběma směry), z místa vzniku do místa spotřeby nebo zásobování.

Liší se v počtu chloroplastů, jejich postavení, obsah chlorofylu, velikost průduchů, lépe asimilují slunné listy.

Parenchymatická buňka vrůstající ztenčeninou do xylému, thyly vyplňují lumen nefunkčních cév. Slouží k ochraně před šířením nákazy kmene.

Seskupení buněk do větších celků, pletiva jsou seskupením buněk se stejným původem, přibližně stejným tvarem a stejnou funkcí nebo soubory funkcí, funkční soustavy pletiv – kooperace různých typů buněk

Má věnčité uspořádání chlorenchymu (věnčitá). C3 rostliny pak mají palisádový a houbovitý parenchym.

Sacharidy, aminokyseliny, organické kyseliny, ATP a ionty, proteiny a enzymy, stresové proteiny.

Mechanická pevnost, Bariéra proti patogenům, Prochází jí komunikační kanály, Význam při dělení buněk, Brání vysychání nadzemních částí, Struktura vodivých částí – dálkový transport.

Voda ochlazuje rostlinu, v půdě je nízká koncentrace minerálních látek proto je důležitá rychlá transpirace která zajišťuje dostatečný přísun min. látek, voda přináší i signální molekuly (především fytohormony), příjem CO2 je možný pouze za výparu velkého množství vody.

Poskytuje vodíkové ionty pro redukci činidla, Rozklad vody účinkem světla, je zdrojem uvolňovaného kyslíku.

Zvyšuje

Hladké: bez připojených ribozomů – syntéza lipidů, drsné s připojenými ribozomy – syntéza bílkovin, zásobárna Ca+2 (četné regulační funkce v buňce)

Fotosynteticky aktivní záření (viditelné). Jedná se o fotosynteticky aktivní záření, což je záření o vlnové délce 400–750 nm.

Uložení anorganických látek do buněčné stěny.

Schopnost buňky vytvořit jakýkoliv typ buňky, který se v organismu vyskytuje. Každá totipotentní buňka obsahuje kompletní genetickou informaci pro celý organismus.

Nachází se na povrchu listů a stonků. Parenchymtické buňky těsně do sebe zapadající (bez intercelulár), většinou neobsahují chloroplasty a mají velké vakuoly s obsahem flavonoidů. Buňky obsahují kutin a vosky (ochrana). Na povrchu se nachází kutikula.

Regulace transportu látek mezi buňkou a okolím, podílí se na reakci buňky na podněty vnějšího prostředí.

Různý tvar, ochranné vrstvy semen (zrníčka v plodech hrušky)

Fytochromy, fototropiny – růstový ohyb ke světlu.

Na pohlcování světla vzorkem při průchodu kyvetou

Přetržení vodního sloupce. Vznikne dutina (kavita), ta je vyplněna vakuem ale rychlý var vody ji brzy nasytí vodní párou a rychle tak dojde k zavzdušnění celé cévy – tok vody je tak přerušen.

Extrémně hydrofilní stresové bílkoviny.

Rychlejší přepínání mezi alkoholovým a mléčným kvašením. Přeměna produktů fermentace na alanin nebo malát. Ethanol vylučován do prostředí. Zvýšená aktivita alkoholdehydrogenasy, laktátdehydrogenáza. Zvýšené ukládání zásobních látek. Zvýšená produkce stresového hormonu etylénu – tím zesílení buněčné stěny s cílem zabránit úniku kyslíku. Tvorba pneumatoforů – dýchací kořeny (u trvale zamokřených půd, bažin). Hypertrofované lenticely (zvětšené)– hromadný tok vzduchu do stonku. Rychlé přepínání mezi ethanolovým a mléčným kvašením – ethanol je méně škodlivý pro rostlinu. Rychlá tvorba adventivních kořenů – vytváří se z jakékoliv části rostliny kromě hlavního kořene

Glykolýza – probíhá v cytoplazmě za přítomnosti kyslíku jako fermentace, Beta oxidace mastných kyselin – probíhá v matrix mitochondrie, Cyklus trikarboxylových kyselin – krebsův cyklus (probíhá téměř ve všech buňkách organismu)

Krycí, žahací.

Vyráběný ze solí železa a taninů.

Má věnčité uspořádání chlorenchymu.

V jádru, mitochondriích a v plastidech.

Škrob

škodlivé látky ve vzduchu a v půdě, látky organismu cizí (aromatické sloučeniny)

400-700 nm – fotosynteticky aktivní záření FAR.

Organická sloučenina skládající se z cukerné a necukerné složky (aglykonu), tvoří důležité obsahové látky rostlin.

Stimulace a inhibice na základě délky dne (resp. noci). Projevuje se například dobou kvetení nebo obdobím klidu.

Dělivé pletivo vytvářející sekundární vodivá pletiva. Odděluje dovnitř druhotné dřevo a vně druhotné lýko. U nás se jeho činnost projevuje tvorbou letokruhů

Průduchu.

Jsou sloučeniny produkované inhibitorovými organismy, mají značný význam v lékařství: Antibiotika - produkovaná mikroorganismy (zpravidla houbami), inhibují růst jiných mikroorganismů. Fytoncidy – produkované vyššími rostlinami, inhibují růst bakterií a prvoků, toxiny – jedovaté látky produkované bakteriemi nebo sinicemi, působí na vyšší rostliny i živočichy.

Dýchání za nepřítomnosti kyslíku.

Vzestupný proud kapaliny procházející xylémem.

Aerobní respirace – dýchání za přítomnosti kyslíku, Anaerobní glykolýza – dýchání za nepřítomnosti kyslíku (mléčné a alkoholové kvašení), Autotrofní respirace – dýchání zelených, fotosyntézy schopných orgánů, Heterotrofní respirace – neprovozují fotosyntézu (kořeny dřevnaté stonky, plody)

Regulace odparu vody z rostliny. Zajišťují výměnu plynů mezi rostlinou a prostředím. Příjem CO2

Silná buněčná stěna nerovnoměrně ztloustlá. Je to zásobní pletivo. Má velké interceluláry. Dva základní typy: rohový a deskový.

Stanovuje intenzitu fotosyntézy, přírůstek sušiny na jednotku listové plochy za čas.

Obsahuje hydrofilní a hydrofobní část.

Izoprenoidy – karotenoidy, fytohormony, těkavé kapaliny. Fenolické látky – třísloviny, lignin, flavonoidy, plastochinon. Alkaloidy – nikotin, atropin, efedrin, strichnin, taxin.

Rychlost úbytku CO2 v komoře gasometru.

Změnu rychlosti fotosyntézy v závislosti na ozáření, Kompenzační bod – více asimiluje než respiruje, je závislý na rychlosti respirace, Bod saturační ozářenosti – hodnota světelného nasycení, Kvantový výtěžek asimilace – jak, rostlina reaguje na světlo

Acetyl Co-A, 1 molekula přenašeče NADH + H+

Měří množství listové plochy na m2.

Převážně tvořena z vody, organických kyselin a bílkovin.

Květy jehličnanů mají charakter šištic. Samčí šištice mají prašníky uspořádány do spirály a pylová zrna jsou opatřena vzdušnými vaky. Samičí šištice nesou plodní šupiny. Na plodolistu se nachází dvě vajíčka (nejsou chráněna semeníkem). Obvykle jsou samičí šištice situovány do horní části koruny a samčí pak do spodní nebo střední části. Často jsou jednopohlavné. Šištice jsou nejčastěji zakládány v místě zárodečných pupenů. Inicializace samičích šištic proběhne obvykle rok před opylením.

Hypokotyl je nejspodnější článek stonku mezi kořínkem a děložními lístky.

Kutikulární a stomatální, lenticelární.

Prokaryotní buňka - fylogeneticky starší, jednodušší stavba, genetická informace ve formě kruhové molekuly DNA, jaderný materiál rozptýlen volně v cytoplazmě, nemá buněčnou stěnu, Eukaryotní buňka - mladší, složitější stavba, má buněčné jádro, má buněčnou stěnu.

Xantofyly, karotenoidy, fykobiliny, fykocyaniny.

Aerenchym.

Vegetační indexy jsou indexy určující množství vegetace na určité ploše. Využívají se např. v zjišťování množství vegetace skrze družicové snímky – skrze odrazivost záření dokážeme určit, na jaké ploše se vegetace nachází a na jaké ne.

Tři roky – borovice má tříletý reprodukční cyklus (u SM, DG a MD obvykle dvouletý).

Protože spočívá pouze v částečném rozkládání glukózy na jednodušší cukry, nikoliv až na konečné produkty.

epidermis, rhizodermis, periderm

Ne.

Některá z termodynamických metod, např. metoda tepelné disipace, Granderova metoda.

Adenosintrifosfát, nukleotid, hlavní přenašeč energie v buňce

Rozvod vody a minerálních látek, transport vzhůru, na jaře transport organických sloučenin z rezervních pletiv dřevní část vodivých pletiv.

Síť proteinových vláken. Funkce: opora buňky, transport látek, struktura a tvar buňky.

Fotosyntetické pigmenty u sinic a ruduch.

Stomata, aerenchym, pryskyřičné a siličné kanálky. Vzduch, vodou, produkty rostlinného metabolismu (tkáňový mok).

Metabolická dráha přeměny glukózy na dvě molekuly pyruvátu za čistého výtěžku dvou molekul ATP a dvou molekul NADH. Probíhá v cytoplazmě buňky.

Větrosprašnost - opylení semenných rostlin pomocí větru.

OJIP křivky, nevyužité světlo pro fotosyntézu.

Vylučování kapek přebytečné vody v kapalné formě hydatodami (připomíná rosu). Je to tzv. slzení rostlin.

Chlorofyl, Karotenoidy, Fykobiliny

Koncentrace draslíku. Produkce kyseliny abscisové. Obsah oxidu uhličitého. pH v cytoplazmě.

Je to ztrátový proces, považujeme ho za nedokonalost fotosyntézy (enzymu RuBisCo). Probíhá na světle, když je ve vzduchu málo CO2 sáhne po kyslíku → problematický vznik cukru. Fotorespirace vzrůstá při nedostatku vody.

Protoplast je část buňky, kterou obaluje cytoplazmatická membrána.

Kolenchym, sklerenchym.

Izotopová diskriminace.

Zásadité organické sloučeniny, které vznikají při přeměně aminokyselin, patří mezi ně nejsilnější rostlinné jedy

Rozpuštěné minerály.

A následnou emisí energie do okolí.

Zvyšuje

Amyloplasty škrob , proteinoplasty proteiny, elaioplasty oleje.

Fotosyntéza.

Složitý biochemický proces, mění se světelná energie na chemickou energii , chemická energie se ukládá do vazeb organických látek.

Sekundární metabolity rostlin, rozpustné ve vodě.

Světelné dýchání rostlin . Je to proces při němž rostlina přijímá kyslík a produkuje CO2. Nedochází k uvolnění ATP. Štěpí se meziprodukty fotosyntézy a produkuje se CO2 proto dochází ke ztrátám na energii a substrátu. Je to tedy ztrátový proces. Fotorespirace narůstá při nedostatku vody.

Latentní dělivé pletivo

Stření lamela, Primární a sekundární buněčná stěna, Skládá se z vláken celulózy, hemicelulózy, pektinu a proteinu.

Druhotná kůra.

Vstupní – šesti uhlíkatá molekula glukózy, Výstupní – dvě molekuly pyruvátu, Glykolýza je metabolická dráha přeměny glukózy na pyruvát

Je to polysacharid a skládá se ze dvou polysacharidů amylózy a amylopektinu, lipidů, proteinů a vody